Geniální anglickou matematičku a první programátorku světa Adu Lovelace vychovávali s cílem udržet na uzdě její nespoutanou představivost, kterou podle všeho zdědila po svém otci, básníkovi lordu Byronovi. Její matka se obávala, aby se dcera nevydala stejnou nejistou básnickou cestou, a tak ji od dětství obklopila matematikou, logikou a přísnou výchovou „čistého rozumu“.

Výsledek však nebyl takový, jaký si dospělí představovali. Adina imaginace nezmizela ani nezeslábla, jen si našla jiný jazyk. Právě neobvyklé spojení matematické přesnosti a schopnosti myslet v obrazech jí umožnilo zahlédnout ve výpočetním stroji víc než pouhý mechanismus pro čísla – předobraz budoucího programování.

Její příběh dobře ukazuje, že dětské schopnosti nevznikají ve vzduchoprázdnu. Co tedy rozhoduje o tom, jak se dětský mozek vyvíjí? Jsou to hlavně geny a vrozený talent? Nebo jsou výchova a prostředí, které dítě každý den obklopuje, základními kameny formování osobnosti? A pokud prostředí skutečně hraje tak velkou roli, jak se vlastně proměňuje v biologii mozku? A ta nejdůležitější otázka pro rodiče zní: co lze dělat v běžném, nedokonalém životě, aby mělo dítě víc prostoru pro rozvoj, učení, zvídavost a dobrý základ do života? Naštěstí už něco z toho zodpovědět umíme i díky novým studiím.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se

Co se dočtete dál

  • Co říkají studie ohledně toho, jak pomáhat dítěti v rozvoji.
  • Co je nejdůležitější a jaké role by měli hrát rodiče.