Po většinu lidských dějin byla inteligence vzácná. V poměru k celé společnosti jsme měli málo učenců, málo knih, málo škol a ještě méně času či důvodů přemýšlet. Dobrý právník, překladatel, analytik nebo učitel byl drahý, protože jeho schopnosti vznikaly dlouhá léta a nebylo je možné jednoduše rozmnožit, okopírovat či přizpůsobit dané situaci.
Zdá se mi, že k pochopení současného stavu nám nestačí starý dualistický spor těla a duše. Potřebujeme třetí rozměr. Jemnější třídění nehmotného světa. Onen nehmotný svět můžeme snad rozdělit na dvě základní kategorie: slovo duše by se mohlo použít na struktury, které jsou (strojově) naučitelné a mechanicky přenositelné z člověka na člověka a hlavně – na stroj: překlad jazyků, paměť, software, modely a algoritmy. Pak nám zde zbývá kategorie věcí, které se jednoduše analyzovat a strojově naučit nedají. Duch je směr: zápal, zodpovědnost, smysl, odvaha, láska, víra a rozhodnutí, čemu co (včetně sebe) zasvětíme. A především: zodpovědnost dělat dobro a zlo.
Duši tak můžeme považovat za něco, co může převzít stroj. Duch je to, co z nás zbude.
Co se dočtete dál
- Jak se vyvíjel vztah k inteligenci v dějinách?
- Jak se změní vzdělání?
- Co určí budoucí bohatství?
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.









