Nepředvídané důsledky intervencí a regulací. V Česku našly zlatý důl i cizí centrální banky

Finanční trh v Česku je v posledních letech výrazně zdeformovaný v důsledku intervencí ČNB proti koruně, které probíhaly od listopadu 2013 do dubna 2017. Není se čemu divit. Když centrální banka vytvoří z ničeho dva a půl bilionu korun a vymění je v pevném kurzu za eura, byl by zázrak, kdyby se to neprojevilo.

Bianko šek ČNB ve stylu "přineste tolik eur, kolik chcete, a my vám dáme sedmadvacetkrát více korun, přestože víme, že ty mají větší hodnotu a s velkou pravděpodobností se to brzy projeví" byl pro zástup spekulantů větřících snadný zisk neodolatelný. Překvapivou novinkou je, že extrémní přebytek likvidity, který se intervencemi vytvořil (respektive dramaticky zvětšil), přilákal zahraniční centrální banky. Vydělávají zde zcela bez rizika.

Důvodem je fakt, že si mohou u ČNB ukládat koruny za úplně jiných podmínek než běžné banky. To začíná být atraktivní zejména na konci roku, kdy se to vyplatí kvůli nedomyšlené konstrukci odvodů do takzvaného rezolučního fondu. Banky se zbavují tolika korun, kolika jen dokážou. Čím víc sníží objem vkladů, tím větší část odvodového břemene přesunou na své konkurenty.

To vede k paradoxnímu jevu, že banky se v posledních dnech roku snaží velké klienty "přesvědčit", ať si své peníze odnesou pryč. Dělají to vysoce zápornými úroky. Na konci roku 2017 to bylo po přepočtu na celý rok i minus dvě stě procent. To je samozřejmě pro investory či spekulanty držící koruny problém a projevuje se to například vyšším zájmem o domácí dluhopisy či poklesem české měny.