Milan Kundera ve své Knize smíchu a zapomnění napsal, že "minulost je plná života a její tvář nás dráždí, popuzuje, uráží, takže ji chceme zničit nebo přemalovat. Lidé chtějí být pány budoucnosti, jen aby mohli měnit minulost."
Nedávná minulost Egypta rozhodně popuzující je. Poté, co odtud v roce 1805 odtáhli Francouzi, ujal se vlády osmanský dobrodruh Muhammad Alí a začal Egypt modernizovat. Zavedl výkonnou administrativu a zahájil industrializaci, otevřel zemi Evropě a postavil armádu. Za prvních šest dekád vlády dynastie Muhammada Alího vzniklo egyptské impérium, které se prostíralo od pramenů Nilu ve východní Africe až k východním oblastem Turecka, včetně celého východního Středomoří a dvou třetin dnešní Saúdské Arábie.
Avšak toto impérium se rozpadlo, když sny pašových potomků překročily svou nákladností zdroje a kapacity státu. Liberální experiment z počátku 20. století, kdy Egypt jakožto první země arabského světa přijal komplexní ústavu (1923), odňal stát Alího rodině a předal jej (alespoň teoreticky) lidu. Egypt se těšil z počátků demokracie, ze skutečné reprezentace, konstitucionalismu, a především z rovnosti práv a povinností, což je zásadní koncept pro moderní občanství.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
