Naše životy od voleb do voleb III.

Patrně jednou z nejhorších věcí, jaká se vám v politice může stát, je, když ztratíte svého nepřítele. A přijde jiný, s nímž si naprosto nevíte rady, protože už jste si mysleli, že to máte v kapse a není síla, která by vám v tom zabránila.

ODS s Mirkem Topolánkem v čele se na jaře 2005 nacházela v rozpoložení vítězů, kteří by ani nemuseli na hřiště. Sociální demokraté ze všeho nejvíc připomínali českou pravici dnes. V dubnu po třech měsících neúnavného úprku před zdravým rozumem přinutili k odchodu premiéra Stanislava Grosse, který přes impozantní finiš Petra Nečase zůstává nejsměšnějším předsedou vlády od roku 1989.

Jenže najednou jaksi chyběl někdo, kdo by je byl ochoten přivést po dvou volebních obdobích k očekávané drtivé volební porážce. Kdyby ty idiotské ústavní zvyklosti měly tehdy již dnešní podobu, jmenoval by Václav Klaus premiérem pravděpodobně Ladislava Jakla, a to by se ještě všichni rádi rychle dohodli na předčasných volbách.