Vždy, když se účastním nějaké akce na podporu lidských práv, mám pocit mírné nepatřičnosti a fatalismu. Co se vlastně změní, když podepíšu další petici, poslechnu si účastné projevy nebo postojím se svíčkou? Má to vůbec smysl?

Určitě to nevrátí život Anně Politkovské nebo Stasovi Markelovovi, po kterých mi zůstaly jen vzpomínky na těch pár setkání v různých redakcích a kancelářích nevládních organizací, když jsem od nich obvykle něco potřeboval. A při znalosti chování běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka si nemyslím, že by můj podpis pod peticí dosáhl propuštění mého přítele Alese Beljackého z vězení, kam se dostal za obranu lidských práv. A tak bych mohl pokračovat.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se