Vždy, když se účastním nějaké akce na podporu lidských práv, mám pocit mírné nepatřičnosti a fatalismu. Co se vlastně změní, když podepíšu další petici, poslechnu si účastné projevy nebo postojím se svíčkou? Má to vůbec smysl?

Určitě to nevrátí život Anně Politkovské nebo Stasovi Markelovovi, po kterých mi zůstaly jen vzpomínky na těch pár setkání v různých redakcích a kancelářích nevládních organizací, když jsem od nich obvykle něco potřeboval. A při znalosti chování běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka si nemyslím, že by můj podpis pod peticí dosáhl propuštění mého přítele Alese Beljackého z vězení, kam se dostal za obranu lidských práv. A tak bych mohl pokračovat.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se