Vždy, když se účastním nějaké akce na podporu lidských práv, mám pocit mírné nepatřičnosti a fatalismu. Co se vlastně změní, když podepíšu další petici, poslechnu si účastné projevy nebo postojím se svíčkou? Má to vůbec smysl?

Určitě to nevrátí život Anně Politkovské nebo Stasovi Markelovovi, po kterých mi zůstaly jen vzpomínky na těch pár setkání v různých redakcích a kancelářích nevládních organizací, když jsem od nich obvykle něco potřeboval. A při znalosti chování běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka si nemyslím, že by můj podpis pod peticí dosáhl propuštění mého přítele Alese Beljackého z vězení, kam se dostal za obranu lidských práv. A tak bych mohl pokračovat.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se