Jak hodnotíte privatizaci po čtvrtstoletí českého kapitalismu?

U příležitosti vzpomínání pamětníků na kuponovou privatizaci i čtvrtstoletí českého kapitalismu jsem se zastavil v tomto sloupku, na který také zajímavě reaguje Jiří Leschtina.

Z toho pak vyplývají otázky do nové Výměny:

1) Do jaké míry byly pokusy vytvářet české národní kapitálové skupiny pomocí rozkrádání a tunelování skutečně plánované? Do jaké míry bylo poskytování privatizačních úvěrů skutečně řízeno a tlačeno politicky? Do jaké míry byla záměrně odkládána regulace kapitálového trhu?

Podle mne to řízeno bylo – především ze strany ODS. Symptomatické je, že to aktéři postupně přiznávají až dnes. Dávno je to promlčené a Klausova amnestie tomu nasadila korunu. Dnes už se může každý přiznat ke všemu a společnost možná ještě ocení, jaký že byl cynik, koumák a chytrák.

2) Dalo či mělo se postupovat v privatizaci pomaleji a méně zbrkle?

Moje odpověď: Samozřejmě že to možné bylo. Ty z postkomunistických zemí, které privatizaci na počátku zrychlily, ji na konci zpomalily.

3) Bylo, nebo nebylo možné zahájit privatizací bank a jak by to potom s akumulací českého kapitálem dopadlo?

Samozřejmě to také možné bylo, ale politicky by bylo třeba se bránit výtkám, že se prodává rodinné stříbro do zahraničí. Kdyby se banky prodaly do českých rukou, skončilo by to jejich rozkradením podobným tomu, co se odehrálo. Akumulovat velký český kapitál není, a ani nebylo, ekonomicky třeba. Stejně je to většinou kapitál holandský nebo kyperský.

4) A nakonec poznámka. Zapomínaným specifikem českého tržního modelu bylo nejen odkládání vzniku standardní regulace kapitálového trhu, ale součástí tzv. měkkého tržního prostředí byla i neexistence možnosti výstupu ze systému, tedy zákona o bankrotu, který jsme v použitelné formě neměli prakticky až do roku 1997. Takové Polsko privatizovalo převážně přes bankrot a schválilo konkurzní zákon včas.

Co dodáte ke vzpomínání privatizačních pamětníků a otců reforem vy? Uvítáme cokoli zajímavého, co vás do diskuse napadne.