Island se dostal do pozornosti světových médií v posledních letech několikrát. V roce 2008 zásluhou bankovního a posléze státního bankrotu, způsobeného nezodpovědnými nákupy rizikových zahraničních aktiv ze strany hlavních bank. V dubnu 2010 kvůli vrcholícímu výbuchu sopky Eyjafljallajökull, kdy oblak sopečného popela na několik dnů přerušil letecký provoz. A nyní zásluhou výsledku referenda, ve kterém 52,8 % Islanďanů řeklo „NE“ dalším přístupovým jednáním o členství v EU. Stačí několik dnů na Islandu, aby člověk pochopil, proč se tak stalo a kam Island ekonomicky směřuje.

„My chápeme, že spojení s EU není špatné, že představuje i dobré věci, ale my jsme na straně ‚NE‘, zejména kvůli zemědělství a rybolovu. Nechceme nějaké evropské kvóty, předpisy. Naše rodiče jsou na straně ‚ANO‘, protože si myslí, že převezmeme euro a budou lacinější úvěry v bankách,“ vysvětlují výbornou angličtinou dva mladí Islanďané v recepci skanzenu drnových domků Glaumbaer. Dalo by se očekávat, že mladí lidé budou spíše pro EU, ale oni jsou z vesnice. Referendum rozdělilo Island na vesnické farmářské oblasti („NE“) a kosmopolitní Reykjavík („ANO“).

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se

Co se dočtete dál

  • Proč Islanďané odmítli pokračovat v přístupových jednáních s EU.
  • Jak referendum rozdělilo venkovské farmářské oblasti a kosmopolitní Reykjavík.
  • Jakou roli hraje zahraniční pracovní síla a jaké jsou její zdroje.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.