Devadesátky byly skvělé a z Ruska bych si nekoupil ani sirky, říká investor a „hrdý boomer“ Radovan Vávra

Z ekonomického šoku budeme rychle venku, na předcovidovou úroveň nás vytáhne už koncem roku poptávka v západních zemích, věští investor Radovan Vávra. Bývalý šéf Komerční banky a legendární twitterový Žížala v rozhovoru vysvětluje, proč je Superb umírající dinosaurus, které investice jedou, a prozrazuje, kolik bude nakonec stát bitcoin. Ač vydělává na nejnovějších trendech, označuje se za hrdého boomera a štvou ho lidé, kteří nasazují na devadesátá léta. 

HN: „Žádná jiná generace nedala Česku víc než ta moje. HDP na hlavu v USD jsme zpětinásobili. Nikdo jiný nikdy tuhle zemi takhle nepozvedl. To, že některé nezvedené děti to nechápou, na realitě nic nemění.“ To je váš nedávný tweet. Proč rýpete do mladých?

Rozhodně nechci rýpat do mladých, ani do Pirátů. Hlavně jsem chtěl potěšit generaci boomerů, ke které se hrdě počítám. Protože hlavně my bychom si měli tuhle pravdu uvědomovat a připomínat. Je jedno, na jaké straně politického zápasu stojíme, můžeme  se hádat o daně nebo o to, kdy se má chodit do důchodu. Ale neměli bychom se hádat o to, co se stalo v roce 1989. To je naprosto jasné a opravdu bychom to neměli „tvůrčím“ způsobem interpretovat. 

HN: Když tedy nechcete rýpat do Pirátů, kdo jsou ty „nezvedené děti“? 

Piráti je samozřejmě skvěle reprezentují. Když pan předseda Ivan Bartoš řekne, že devadesátky byly temným obdobím tohohle národa, tak to není politický statement, ale obyčejná nevzdělanost. Což mě u člověka, který má Ph.D., trochu překvapuje. Ale fakt bych to nezužoval na Piráty. Vždycky si vzpomenu na scénku, kdy komici Kaiser s Lábusem předváděli, jak to bude jednou při interpretaci listopadu 89 vypadat. My jsme se tomu chechtali jako absurdnímu humoru, ale ono to přesně tak vypadá. „Nezvedené děti“ jsou všichni ti, kteří nemají základní povědomí o tom, v jaké zemi žijeme a co dnešku předcházelo a že devadesátky byly hlavně cestou z komunistického marasmu do prosperity. 

HN: Když to máte potřebu takhle zdůrazňovat, nepřipadáte si někdy jako stárnoucí padesátník, který zapškle nadává na mladé? 

To určitě ne. Nepřeju si nic jiného než aby naši generaci, která něco odvedla, nahrazovaly generace další. V práci neznám větší uspokojení, než když vezmu na palubu mladé lidi a vidím jak pod mým vedením rozkvétají. Nejsem žádný zatrpklík. Mě taky rozčiluje, že se v USA vybíralo do prezidentského úřadu ze dvou mužů, u kterých je věk už závažný problém. Nebo že náš prezident nepřejde Vladislavský sál. Je jasné, že lidem, kteří znají komunismus jen z vyprávěnek, patří budoucnost. Akorát si vyhradím právo jim do toho mektat. To je minimum, které musí snést.  

HN: Provokativní jste dost často. Třeba jako teď, když ekonomika krvácí a vy říkáte: „Burzy jsou na maximech, tak jakápak krize!?“  

Když si otevřete knihu o krizi v roce 1929, tak první kapitolou je krach na burze. Přímo to souvisí. Finanční systém a reálná ekonomika nejsou odtrženy. I když se nám teď různí ideologové snaží tvrdit, že se akcie zbláznily a že přijde armageddon, tak je to nesmysl. Na burzách obchodují nejchytřejší lidé světa a nedělají to proto, aby přišli o peníze. Když roste hodnota aktiv, tak si investoři myslí, že se firmám skvěle daří nebo se jim brzy dařit bude. Tak to prostě je. Takže jaká krize? 

HN: Když tohle tvrdíte, naštvete dost lidí, kteří mají zničené existence a jsou na mizině.

Je mi jich nesmírně líto a jsem ten poslední, kdo by tančil na hrobech těch, kdo neměli štěstí. Jen  pragmaticky upozorňuji, že dnes nejde o krizi, ale o ekonomický šok. A ten se nemá řešit protikrizovými nástroji, protože tím problém jen zvyšujeme. Je to jako povodeň a požár. Obojí jsou katastrofy, děsivě se propisují do životů lidí, ale pokud budete povodeň hasit jako požár, není to dobrý nápad. Řešení krize i ekonomického šoku má učebnicové protokoly a je dobré se jich držet. 

HN: Jak si v tom vede naše vláda? 

Mohla by si vést lépe, ale nemůžu říct, že by vysloveně škodila. Snaží se a něco se jí i podařilo. Ale někdy opravdu povodeň hasí vodou. Asi nejbrutálnějším nesmyslem je zrušení superhrubé mzdy. To pomohlo těm, kdo práci a peníze mají a nic drastického se jim nepřihodilo. Místo aby vláda dala sto miliard  na podporu mikropodnikání v regionech, tak to rozdala zaměstnancům včetně těch, kteří mají nejvyšší příjmy. Když mluvím s manažery velkých firem, všichni se cítí provinile. Je sice hezké, že jim na výplatě přistanou další tisícovky, ale když vidí, jak jsou na tom ti, které ekonomický šok skutečně zasáhl, považují to za úplně nepatřičné. Bylo to selhání  státu. Zvítězil populismus před národohospodářskou odpovědností. 

HN: Tvrdíte, že nás po odeznění covidu čeká raketový růst. Proč? 

Jsme exportní ekonomika. Sedmdesát procent tvoří vývoz zboží a služeb. Z tohoto pohledu je to, co páchá vláda Andreje Babiše na vlastním obyvatelstvu trochu jedno. Klíčové je, jak se ke svým lidem chovají vlády na exportních trzích. Tady si pro ilustraci musím trochu rýpnout do poslední pravicové vlády, která řešila poslední krizi. Všechny země zavedly šrotovné, jenom naše vláda ne. A pošklebovala se, proč by ho zaváděla, když se škodovky stejně prodají v západní Evropě a podporu nám de facto vyplatí západoevropské vlády. Nebylo to moc morální, ale hezky to ilustruje, o čem je naše národohospodářství. My se vlastně nemusíme starat o českého spotřebitele, ale potřebujeme, aby se někdo postaral o západoevropského. Což se stane. Peněz do ekonomiky přijde hromada, a tím pádem oživení ve všech výrobách nastane už letos. Tvrdím, že se už letos dostaneme na úroveň předcovidového HDP. 

HN: Jste investor, sázíte na udržitelnost. Vsadil byste na dlouhodobý úspěch a udržitelnost české ekonomiky? 

Kdybych si na to dal dva panáky, tak asi jo. Z unie přišly desítky miliard, naštěstí se zřejmě dostanou k firmám a myslím, že budeme překvapeni tempem změn v energetice a dopravě. Ozelenění bude hrozně rychlé. Je strašně důležité, abychom období 2021–30 využili a přestali se hádat, jestli se u nás vyrábí Superb, nebo ne, protože auta s benzinovými motory jsou dinosauři na vymření. Klíčové je, abychom vedle elektromobilu Enyaq do Česka dostali aspoň další dva programy elektromobility. Celkově je klíč k úspěchu země  v soukromém sektoru, o který ale strach nemám, je u nás úžasný. To jsou ti praví hrdinové naší doby, od těch nejmenších živnostníků až po PPF. A kdyby se jim stát dokázal neplést do práce, vydával rychleji stavební povolení, připravoval liniové stavby, což nyní neumí, bude to dobré. Jestli něco musí jakákoli příští vláda změnit, tak právě tohle.

HN: Pokud jde o investice, sázíte letos na bitcoin. Kam až může jeho hodnota vylézt?

Společnost Goldman Sachs minulý týden vydala zprávu, že tržní kapitalizace bitcoinu  bude vyšší než tržní kapitalizace zlata. Když to převedeme do dnešních cen, musel by bitcoin stát ne 50 tisíc dolarů jako dnes, ale 600 tisíc. Já myslím, že tam jeho hodnota opravdu doleze. Když to řeknu v nadsázce, Goldmani mají vždycky pravdu. Ne že by byli tak chytří, ale oni situaci zanalyzují, pak na trzích zaujmou pozici, která z jejich analýzy bude těžit, a ve finále trh ovládnou. Nikomu bych ale nedoporučil mít všechny peníze v bitcoinu, nedejbože si na to půjčovat. Ale jedno procento aktiv v bitcoinu je rozumná strategie. A já to tak mám. 

HN: Jak je možné, že teď moc nefungují jako investice biotechnologické firmy? Přestože sledujeme fenomenální úspěch Pfizeru a dalších firem vyrábějících covidové vakcíny, které chce celý svět.

Biotech je mimořádně rizikový byznys. Poměr doby výzkumu a životnosti preparátu bývá nevýhodný. Desítky let nad něčím bádáte a pak to jen krátkou dobu používáte. Teprve covidové nRNA vakcíny nám ukazují, co je biotech vlastně zač. Kdybych měl dnešní bitechnologický sektor přirovnat z hlediska investora ke kryptoměnám,  tak bychom byli někde tři roky poté, co se objevil bitcoin. Tehdy byla jeho hodnota směšná. Když někdo rozbil počítač, tak měl větší hodnotu pevný disk než bitcoiny na něm uskladněné. Tím chci říci, že monetizace biotechu je poměrně daleko. No a protože jde o firmy, kde se zisky očekávají až v budoucnu, je cena jejich akcií náchylná trpět strachem z růstu sazeb, což se děje třeba teď. 

HN: To je zajímavé, že třeba u Tesly, která bude generovat velké zisky taky až v budoucnu, se to neděje a ceny jejích akcií letí do nebe. 

Tesla je jiná historka. Je to sázka proti autobranži, která se nedá prohrát. Doba aut se spalovacím motorem skončila v roce 2019, který bude v historii označen za vrchol téhle technologie. Je to analogické s vrcholem evoluce dinosaurů před tím, než přilétl meteorit. Teď píšeme rok 2021, meteorit je vidět pouhým okem. A tradiční autoprůmysl nebude schopný na Teslu reagovat. Tesla není jen auto. Je to vlastně aktivum. Nejenže vás doveze do práce, ale může vykonávat i ekonomické činnosti –  třeba  vyrovnávat distribuční soustavu. Mám malou fotovoltaickou elektrárnu a můžu si do Tesly uložit přebytečnou energii. Kromě toho je systém designovaný, aby jezdil sám, a prakticky nepotřebuje servis. To je úplně nový svět, který se propíše do obrovské části průmyslu. Tesla je odsouzena k úspěchu. A klasická autobranže naopak. 

HN: Investoval byste do akcií ruských firem? 

Já bych si nekoupil ani ruské zápalky. Ruský systém naprosto nesnáším a sleduju ho s velkým znepokojením. To není jen o jejich útoku na Vrbětice nebo jen o pokusu o otravu Skripala nebo Navalného nebo jen o zabrání Krymu… To je o tom všem dohromady. Rusko je opravdu románová říše zla, je to nesmírně nebezpečný obr na hliněných nohách, po zuby ozbrojený. Nedaří se mu ekonomicky a to je samozřejmě klíč k šílenostem, kterých se tamní režim dopouští. Moje generace má s Ruskem zkušenost, pamatujeme si sovětskou armádu v ulicích, a já se přiznám, že jsem si nikdy ani na vteřinu nemyslel, že by se Rusko mohlo změnit. Je nebezpečnější než Čína. Ta chce  obrovskou ekonomickou prosperitu a v zásadě ví, jak si ji zařídit. A Rusko to neví. Pozor na něj. 

HN: Nepropadáte trochu rusofobii? 

Rusofob určitě nejsem. Mám rád ruské filmy, některé jsou dokonalé. Nebavíme se tady o jednotlivých lidech nebo kulturní elitě. Bavíme se o tom, že je to země, která má neskutečný vojenský potenciál, ale nemá vyřešenou další existenci, takže je nebezpečná. My bankéři jsme vždycky žertem říkali, že Rusko je po zuby ozbrojená benzinová stanice. Ale ono to tak bohužel je. 

HN: A co tedy dělat? Řada našich firem tam má investice, směřuje tam pár procent exportu…

Naštěstí jsme na tom tak, že export, který tam směřuje, má nízkou přidanou hodnou a tyhle výrobky můžeme vyvážet kamkoli jinam. Zhoršení vztahů s Ruskem nás ekonomicky nepoškodí. Naopak politické koketování s Ruskem nám nikdy nic pozitivního nepřineslo a byl bych rád, aby teď, po odhalení role ruských agentů  ve výbuchu ve Vrběticích definitivně skončilo. 

HN: Jednou jste řekl, že největším průšvihem pro investora je „amazonizace“. Tedy že když do nějakého odvětví vstoupí Amazon, tak firmy, do kterých třeba máte nainvestováno, nutně zemřou. Znamená to, že stále víc majetku a moci se bude koncentrovat v rukou stále větších korporací?

Směřuje to k tomu. A je to v podstatě přírodní zákon. Jedna z aplikací Paretova pravidla říká, že 80 procent majetku nakonec kontroluje dvacet procent lidí. Je fakt, že větší budou ještě větší a silnější budou ještě silnější, ale to neznamená, že to bude na úkor zákazníka. Koncentrace majetku ani oligopoly nevadí, když je umíme regulovat. Regulace a vlastnictví jsou odlišné věci. 

HN: Nemůže to ale být být na úkor demokracie? Vidíme, že regulace se třeba v případě takových gigantů jako je Facebook moc nedaří. 

Problém Facebooku není v tom, že je velký a poskytuje platformu. Ale v tom, že nikdo neodpovídá za obsah, který na této platformě vzniká. Tahle benevolence je špatně.  Pokud se neregulované monstrum zapojí do politického boje, je to pro demokracii nezdolatelný nepřítel. Kdybych chtěl vymyslet zemanovský bonmot, tak bych řekl, že největším nepřítelem demokracie je demokracie. Systém, který dává bez omezení platformu i těm, kteří ho chtějí zničit, začíná vypadat, jako by se přehříval. Demokracie by si měla uvědomit, že zdaleka ne všichni lidé, kteří využívají jejich výhod, mají zájem ji udržovat. Speciálně v Česku jsme bohužel zatuhli v jakémsi masarykovském všeobjímajícím tatíčkovském dobru a neuvědomujeme si, co hrozí. Když regulaci platforem, jako je Facebook, nevyřešíme, tak postupně budeme v každých volbách víc a víc překvapení. 

HN: Těžko ale přece technologické platformy regulovat na národní úrovni.

To je otázka. Podceňujeme svůj vlastní politický výtlak. Jistě nejsme největší trh na světě, ale pokud regulaci a odpovědnost za obsah zavedeme a osvědčí se, tak si toho velké trhy všimnou a budou nás následovat. Je to podobné, jako když v devadesátkách v Česku různé firmy testovaly nanuky. Teď si tady můžeme otestovat mantinely demokracie. Pokud to uděláme, rozhodně to nebude blbě.  

Se smrtí Petra Kellnera končí podle Vávry jedna etapa českých dějin. Je to ta nejzbytečnější smrt, Kellner si ji nezasloužil, dodává Komárek

29. 3. 2021 ▪ 6 min. čtení