O jednom "pevném postoji" a ztrátě víry v britský smysl pro fair play

Před několika dny oznámila kmenová novinářka Lidových novin Petra Procházková, že v redakci končí. Poslední kapkou bylo otištění textu, který poslali z Babišova sekretariátu se samozřejmostí tomuto způsobu zadávání vlastní. Týkal se dění kolem syrských sirotků, ale to není podstatné ani zajímavé.

Z LN i MfD odešla po koupi vydavatelství Babišem řada redaktorů a novinářů. Řada ovšem zůstala. Nikdo se příliš nezabýval otázkou jejich morálky či etiky. Ti, co odešli, byli tak nějak automaticky lidé mravních kvalit, u ostatních se to nijak nerozmazávalo. Přitom když z košíku jablek vyberu ta nejlepší, logicky v něm zůstanou nahnilá a nepovedená. Je to zvláštní: jak to, že lidé pracující v zaprodaném médiu zbohatlíka podezřelého ze spolupráce s StB, propíraného a trestně stíhaného v souvislosti s nekale získanými dotacemi jsou nadále "čistí"? Na médiu jako takovém není nitka suchá, ale zaměstnanci jsou mimo kritiku. Dřív by byli přinejmenším v opovržení.

Při běžném nahlédnutí o žádné nýmandy nejde. Takže pokud Procházkovou chválím, měl bych je hanit. Jenže pracovala-li tam do otištění onoho článku, který při vší úctě žádná bomba není, spíše ostuda a trapas, byla se stavem smířená. Pokud mám hodnotit její odchod jako ukázku pevného postoje, z tohoto pohledu mi zase tak moc pevný nepřijde. A jsme zase na začátku: proč právě teď a jak to hodnotit.

Druhá žena v dnešním zamyšlení je v situaci mnohem těžší. Britské premiérce Therese Mayové to dávají sežrat, kam se vrtne, a kdokoli, včetně vlastních lidí. V referendu přitom dostala jasné zadání, odejít, ale plácá se v tom sama. EU se ji od počátku snaží deptat, protože z takového svatého klubu se přece nevystupuje.

Nejvyšší unijní představitelé jsou uražení, že si někdo odvolil požadavek odchodu prosadit, jednota je jim vším. Mají staženou prdelku při představě, že po úspěšném odchodu jednoho člena se ozvou další. Vědí, že to logicky hrozí.