Když nevíš, asi-miluj

Změna postoje premiéra Babiše k přijetí symbolického počtu dětí je chvályhodná. Jsem rád, že k ní došlo, je třeba to ocenit a za změnu postoje poděkovat.

Škoda jen, že kolem toho byl takový boj, kritika opravdu šla ze všech stran. Nápad přijmout děti byl dobrý z několika úhlů. Zaprvé jsme tím mohli mezinárodně ukázat, že nejsme tak uzavřená monokultura, jak to vypadalo, těm pár desítkám dětí jsme měli pomoct rádi.

Zadruhé to mohl být elegantní způsob, jak trošku zjemnit osten negativního postoje v rozdělení břímě běženců, který je opravdu pro cizinu těžko pochopitelný. Premiér teď aspoň (nevolky) má (malý) argument proti výrokům francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který volá po sankcích vůči zemím, které o nějakém přijetí uprchlíků nechtějí ani slyšet.

Mohli jsme, zatřetí, tak prokázat solidaritu s ostatními evropskými národy, kterým jsme běženecké problémy nechali na bedrech. Začtvrté jsme tímto mohli prokázat respekt k mezinárodnímu právu, zapáté ukázat lidskost a zašesté (chcete-li) jistý důvtip. To vše jsme mohli, kdyby kolem toho nebyl takový ostudný tanec a kdybychom to udělali rádi.