Sloupek Martina Malého: Procházíme zlými časy, aniž by se nám cokoli zlého dělo

Každý, kdo kdy měl psa, ví, že ať je pes sebechytřejší, je to stále zvíře, šelma, která nemá lidská morální měřítka a zásady. Musíte pochopit, jak uvažuje, a pak vám bude rozumět, bude spokojený a šťastný.

Asi nejčastější chybou ve výchově psa je nedůslednost, která často může být výsledkem vlastně docela hezkých hodnot, třeba velkorysosti. "Dneska jsi hodný, pse, tak ti odpustím, že nesplníš povel." Nebo "dneska nemusíš jít do dveří až po mně." Ušlechtilá motivace od člověka, ale pro psa, šelmu, byť domestikovanou, to neznamená "páníček je hodný a velkorysý", ale "šéf smečky zakolísal, není pevný, nabízí mi svoji roli, co mám dělat?"

I mezi lidmi je určité procento těch, kteří berou velkorysost, mírnost, smířlivost a podobné projevy jako slabost protistrany. Jako signál k tomu, že mají jít sami dopředu, že si mají vzít víc, ne prst, klidně celou ruku, protože ten druhý ukázal slabost. V teorii her se tomu říká, že hrají hru s nulovým součtem, tedy berou sociální interakci tak, že kolik jeden získá, tolik druhý musí tratit, a představa, že by snad získali oba, je pro ně nepochopitelná.