Dále se co nejpřísněji zakazuje zakazování všeho, co není zakázané

Všechno nám zakázali! Ohřívaný guláš, kouření v restauracích i rovné banány! Konec civilizace…" Tak nějak by se daly shrnout stesky, které se šíří veřejným prostorem. Když si i tuhle mluvčí hlavy státu přisadil, že "nejoblíbenější slovo Západu je zákaz", tak mi, snad kvůli osobě pisatele, naskočila vzpomínka na nejoblíbenější slovo Východu.

Totiž "povolení". Ve verzi pro pamětníky: "bumážka".

Nevíte, co byla bumážka? Bumážka byl kus papíru, kde vám někdo písemně potvrzoval, že můžete něco udělat. Nepřekvapivě toto slovo pochází z ruštiny ("bumága" je papír, zdrobněle pak bumážka), kde "mít na něco bumážku" znamenalo, že něco můžete udělat - často něco, nad čím by obyvatele Západu ani nenapadlo přemýšlet, že to udělat nesmí.

Velmi přesně to ilustruje ducha té doby: spousta věcí se nesmělo, ale neoficiálně, dozvěděli jste se to až ve chvíli, kdy vás za to postihli, a spousta věcí se de iure smělo, ale záleželo na tom, jestli jste, nebo nejste v té správné skupině lidí. Bumážka pak oficiálně potvrzovala, že nejen smíte, ale i můžete. Bez bumážky něvazmožno…

Já samozřejmě, asi jako každý, zákazy nemám moc rád. Zakázáno je leccos a zákazů přibývá. Jenže zákaz není univerzální zlo. Větším zlem je, pro mnohé možná paradoxně, právě "povolení".

Představme si dva právní řády, jeden, který obsahuje pouze zákazy, a druhý, který obsahuje pouze povolení. První vám vyjmenovává, co nesmíte, druhý, co smíte. Ve kterém systému bude vaše svoboda větší?

Když vyjdeme z toho, že množství kodifikovaných zákazů nebo povolení je konečné, zatímco množství činností téměř nekonečné, snadno dojdeme k tomu, že větší svobodu, možná paradoxně, přináší zákazový systém. Ten deklaruje konečné množství věcí, které nesmíte dělat, a vše ostatní dělat můžete. Povolovací systém vyjmenovává naproti tomu vše, co smíte, a zbytek dělat nesmíte.

Opravdu ne?