Co je vlastně špatného na sdílené ekonomice? Vždyť jen pomáhám lidem...

Taxikáři protestují proti Uberu, obyvatelé proti Airbnb - to jsou asi nejviditelnější události, které lidem naskočí v souvislosti se sdílenou ekonomikou. Jsou oprávněné? Máme se čeho bát? Nebo jen někdo straší, aby snáze prosadil kontrolu, dohled, Velkého bratra, zdanění a podobně?

Přiznám se na rovinu, že jsem si udělal hezký pevný názor, jako asi mnozí, a po krátké chvíli jsem došel k názoru, že se mýlím a že to vlastně není tak jednoznačné. Myslel jsem si, že dělicí linie bude vést někde mezi liberálem a etatistou, mezi zastánci minimální regulace a zastánci přísných dohledů státu, ale už bych na to nevsadil…

Tuhle otázku jsem si položil, jak jinak, když byla Praha ucpaná protestujícími taxikáři a já objížděl magistrálu postranními uličkami. Upřímně: v tu chvíli asi neexistovala v okruhu několika desítek kilometrů skupina, která by měla horší veřejný obraz než taxikáři.

Zpravodajství v ty dny plnily obrázky jak z 90. let - řidiči s býčími šíjemi a zlatými řetězy, co blokují kdeco, protože jim někdo sáhnul na kšefty.

A divákům naskakovaly vzpomínky: aféry s turbem, okrádání turistů, průvodci, co varují před taxíky, cesta ze Staroměstského náměstí na Václavák za dva tisíce a podobné perličky. Fakt asi nebyl nikdo, kdo by upřímně fandil taxikářům.

Ani já jim nefandil. "Proboha, vždyť jen zuby nehty brání svůj pochybný monopol a chobotnici kšeftíků," říkalo mé pravicové já. "Co se vůbec řeší? Dinosauři, co nezvládnou příchod nových technologií? Ať vyhynou," mumlal jsem si pro sebe a kroutil volantem v křivolakých uličkách Starého města.

Pak se ozval vnitřní hlas liberála, který říkal: "Jasně, svoboda podnikání. Jasná pravidla. A co je na tom špatně? Co je špatně na sdílené ekonomice obecně, na Uberu a Airbnb?" No přeci nic. Co je na tom, když mám něco, co nevyužívám, a tak to dám k využívání i někomu jinému?