Sloupek Martina Malého: I prodavači spokojenosti a vyrovnanosti jsou v první řadě především prodavači

Ve třetí nebo čtvrté třídě, už si přesně nepamatuju, jsem takhle jednou v pátek přijel k prarodičům a pln informací ze školy jsem se rozhodl, že dědovi vysvětlím, jak bude komunismus zajímavý a dobrý.

Děda, zarytý antikomunista, mě poslouchal až do té chvíle, kdy přišlo na "každému podle jeho potřeb", tam mě zarazil a povídá: "A jak to chceš zařídit? Jak zařídíš, aby si někdo nevzal víc, než potřebuje?"

Na to jsem byl samozřejmě ideologicky připraven: "Lidi budou vědět, že by někdo jiný pak měl míň!"

Na to se děda usmál a povídal: "Ale lidi se takhle nechovají. Nikdy se takhle nechovali a nikdy se takhle chovat nebudou. A to je ten problém s komunismem: je to vymyšlený hezky, ale nebude to fungovat, protože se lidi takhle nechovají!"

Měl pravdu. Lidi se opravdu takhle nechovají, lidi se chovají trochu víc kompetitivně a majetnicky, než jakákoli podobná sluníčková vize vyžaduje. Mnohokrát se to potvrdilo a potvrzuje: budovat nové řády, založené na jiných lidech, vyžaduje buď už hotové "jiné lidi", nebo brutální potlačení přirozenosti těch existujících.