Nepřipusťme malé české tajnosti

Když můj kolega a vzácný přítel Jan Farský přišel ze své abnormálně transparentní domoviny, z města Semily, do Poslanecké sněmovny, způsobil ostříleným bardům drobný šok. Do volebního programu své strany prosadil bod o "zveřejňování smluv". Na tom by ještě nebylo nic divného, volební programy už snesly i mnohé jiné šílenosti. Ale co se nestalo - tenhle "mladý cucák" s nevinným výrazem to se změnou starých dobrých pořádků myslel vážně. Chápete? On myslel vážně to, že by měla mít veřejnost  přehled o utrácení peněz ve veřejném sektoru! To byla revoluční drzost a každému mazákovi bylo jasné, že z takového nesmyslu musí ten skautský blázen brzy vystřízlivět.

Však mi si ho, kluka zpovykaného, zpracujeme... Jenže... Nezpracovali. A o nějakých pět let později, po nekonečných diskusích s poslanci, senátory, členy vlády, starosty a hejtmany, se podařilo porodit zákon. Jan Farský si své dítě představoval sice trochu jinak - silnější, statnější, chytřejší a dokonalejší, ale rodilo se v těžkých podmínkách válečného pole. Tam se člověk musí spokojit i s málem. Kompromisy, ústupky, přemítání o tom, kde je hranice možného, aby daný zákon plnil svůj základní smysl. Ale povedlo se. Přese všechno, přes různé odklady a neustávající torpédování, začal zákon platit.

Co pozná obyčejný člověk

A všechny argumenty proti němu se náhle ukázaly jako ubohé. Časová náročnost pro úředníky? Už o tom nikdo nemluví. Nemožnost anonymizace? Pouze technická záležitost, snadno překonatelná. Spokojenost bezpečnostních složek státu, nejzásadnější protikorupční norma v polistopadových dějinách. A stejně... Je to tady zase. Hledání důvodů, koho a proč vyjmout, komu udělit privilegium utajovat uzavřené smlouvy... Tu národní podnik, tu městské a krajské firmy. Koalice se na společném postupu k navrženým výjimkám zatím stále nedohodla. Ve čtvrtek budou o stanovisku ke každé z nich jednat členové ústavně-právního výboru sněmovny. Stále hrozí, že poslanci o nich budou hlasovat "nadivoko". Takové hlasování může dopadnout jakkoliv.

A proč to všechno? Směšná argumentace obyčejným člověkem, který se stejně ve smlouvách nevyzná, obchodním tajemstvím či administrativní zátěží. Všichni přitom víme, že důvod je jediný - mít alespoň někde prostor k našim malým českým tajnostem, k naší české politice v malém, ve které je možné všechno a nic. Nepřipusťme to, prosím. Nenechme se obelhat, nebuďme pohodlní a zastaňme se zásadní zákonné normy, jejíž dopad na kultivaci našeho demokratického prostředí byl zcela zásadní.