Zastánci kouření v hospodách nejsou bojovníky za svobodu, ale agenty otroctví

Zastánci kouření v restauracích sami sebe prezentují jako bojovníky za svobodu. Ať si každý kouří, kde chce, státu do toho nic není, a pokud někomu kouření vadí, může jít tam, kde se nekouří, zní argument. Jde prý o svobodu podnikání, svobodu volby a tak dále.

Jenže v hlubší vrstvě je to složitější. Asi bychom těžko řekli, že kuřák je svobodnější než nekuřák. Kouření je závislost, závislý člověk je vždy do jisté míry otrokem své drogy. Když mu pomáháme závislost omezit, třeba tím, že mu neumožníme kouřit úplně všude, jistě v důsledcích neomezujeme jeho svobodu, naopak.