Když si člověk uvědomí, že propadl závislosti, má dvě možnosti: Buď se začne léčit, nebo se nechá závislostí pomalu strávit. Pro společnost platí totéž.
Závislost české společnosti se jmenuje Miloš Zeman. Napumpoval do veřejného prostoru sám sebe v takových dávkách, že se stal nepostradatelnou drogou. Nejen pro své příznivce, kteří při pohledu na něj upadají v extatické vytržení, jako například žena, která na náměstí v Berouně vzkřikla: „Pane prezidente, vaše moudrost je nad naše chápání!“ Ale jistým způsobem i pro ty, kdo v Zemanově chování oprávněně vidí nebezpečí pro budoucnost země. I oni často hltají každé Zemanovo slovo, aby se mohli následně rozhořčit, glosovat, komentovat, vtipkovat. Dělá jim to dobře. Zeman je návykový i pro ně.








