Vládní poslanci (ne)jsou jako oni

V pátek se ve sněmovně hezky ukázalo, že “jsou jako oni”. Že poslanci ANO, noví poslanci ČSSD a KDU-ČSL jsou přesně takoví jako ti politici, kteří svým chováním kazí pověst této už tak velmi nepopulární profesi.

Možná jimi nechtěli být, když to ještě jako kandidáti slibovali voličům, ale už je jisté, že jsou.

V pátek se ve sněmovně hlasovalo o vydání státních dluhopisů za 674 miliard korun. Už samotná částka naznačuje, že šlo o důležitý zákon. Jen díky němu bude moci stát uhradit své staré rozpočtové schodky.

Zákon navrhovala vláda, ale kvůli 11 vládním poslancům neprošel. Proč?

Snad by bylo přijatelnější, kdyby v tom byl nějaký ideologický odpor části vládních poslanců. Bylo by to alespoň profesionální. Ale bohužel šlo jen o obyčejný provinční amatérismus. Když se začalo hlasovat, sedm sociálních demokratů, dva lidovci a dva poslanci ANO v sále prostě chyběli. Někam si odskočili.

Kdo někdy schvalování zákona pozoroval přímo ve sněmovně, ví, že celé je to dost chaotické. Někteří zákonodárci sedí v sále, jiní si tam čtou noviny, další hrají “kartičky” na počítači, dost se jich “občerstvuje” ve sněmovním bufetu nebo restauraci, někdo zrovna přijímá ve své kanceláři lobbistu, někdo dělá ve foyer rozhovor pro televizi…

Těžko chtít po všech poslancích, aby vydrželi sedět hodiny v lavicích, soustředěně poslouchali, co se projednává, dělali si poznámky a vůbec do zákonodárného procesu aktivně zasahovali. Tak naivní být nelze. Jsou to lidé, a navíc rolí většiny z nich je jen být součástí počtu, který v hlasování překoná počet poslanců soupeřících stran.

Jenže určitě bychom měli chtít, aby se alespoň základ sněmovních procedur odehrával seriózně, profesionálně. Pokud poslanci brečí, že mají na rozdíl od svých západoevropských kolegů nižší platy, měli by se snažit jejich zvýšení obhájit viditelnou snahou dávat své práci trochu důstojnosti.

I ti prostí poslanci všech stran by měli být disciplinovaní, schopni pochopit, kdy se co bude hlasovat. Každý poslanecký klub by měl mít předsedu a místopředsedy, kteří zaručí, že na hlasování budou v sále všichni, kdo tam mají být. Prostě nebýt pro smích.

A v neposlední řadě se také ukazuje, že i pozice předsedajícího vyžaduje jisté kvality. Dobře se to ví nejméně od doby proslulého Miloslava “Vojto, co mám dělat” Vlčka. Páteční průšvih vládní koalice (který se dříve stával i stranám, které jsou dnes v opozici) zavinila totiž i místopředsedkyně sněmovny za ANO Jaroslava Jermanová, jež dala podle všeho hlasovat nečekaně. A jak smutně poznamenal jeden z jejích kolegů: “Zapomněla i na gong.” Takže i ti, kteří si jen odskočili na toaletu, neměli šanci hlasování stihnout.

Jestliže se ANO, ČSSD a lidovci pokoušeli změnit politickou kulturu v zemi (byť je hlasování ve sněmovně jen její malá viditelná část), vůbec se jim to nepovedlo. Naopak.