Zakažme auta a myslivce dřív, než nás zabijí

Česká republika má celkem štěstí, že se o její existenci v dobrém i zlém nikdo moc nezajímá. Nicméně nemusí se tady ani nic dít; stačí, když se něco děje jinde. Masakr v redakci Charlie Hebdo přinesl asi všechny myslitelné druhy reakcí.

Dokonce i jedné kdysi mainstreamové straně ruply nervy a rozhodla se vyždímat z tragédie politické body. Ocenění za trapas roku míří do ODS za bývalým rektorem Masarykovy univerzity a dnes nově populistickým maloměšťákem Petrem Fialou. Cenu získává za výrok: „Islám a terorismus není totéž. To je jasné. Jen teroristé všeho druhu se k islámu hlásí. Tuto spojitost nelze popřít.“ Lze ji popřít velmi jednoduše, ale to pan Fiala slyšet určitě nechce.

Pokud se ODS rozhodla porvat o voliče s Tomiem Okamurou, je to jistě její věc a lze jí popřát hodně štěstí. Ostatně každý si může zvolit sebevraždu dle svého uvážení.

Bohužel většina teroristů v České republice patři k ateistům a jejich poznávacím znamením je řidičský průkaz skupiny B. Nejspíš máte někoho z nich i ve své rodině.

Posilováním pravomocí tajných služeb omezujeme především sebe, ne teroristy

Víc než hrstka fanatiků, jejichž samotné existenci nelze zabránit, by nás měly trápit doprovodné tlaky jakéhokoli nečekaného běsnění, které zcela neomylně míří na samou podstatu svobodné společnosti. Ke slovu se vždy dostávají požadavky na posílení kontroly a zvýšení bezpečnosti.

Bez ohledu na pomalu chladnoucí události si zkuste položit hypotetickou otázku, zda na světě existuje nějaká tajná služba, která netouží po posílení svých pravomocí a větším dohledu nad obyvateli. Všechny bezpečnostní složky mají vždy pocit, že by měly mít více prostoru. Málokdy však na úkor konkrétních teroristů, ale v rámci prevence na úkor všech obyvatel.

Pokud máte strach a přednější je pro vás přesvědčení “hlavně něco udělat,” měli byste se raději začít bát sami sebe. Až do vašich 40 let je nejpravděpodobnější, že se zabijete sami a dobrovolně. Na druhém místě figuruje dopravní dopravní nehoda. Následují choroby, které způsobuje váš životní styl. Kupodivu však před Pražským hradem dodnes neproběhla demonstrace na téma “Infarkt v České republice nechceme” ani lidé masově nezapalují svá auta - jedny z nejobávanějších zabijáků posledních desetiletí.

Smrt jsme vytěsnili za okraje našeho světa do sféry “nešťastné náhody”, ale to neznamená, že přestala existovat. Nerad to připomínám, ale nakonec všichni zemřete - nejspíš sami a v bolestech. Žádné “protiteroristické” - nebo spíše protispolečenské - opatření vás před tímto osudem neuchrání.

Domnívám se, že na samotných teroristech nás neděsí ani tak aspekt náhodné smrti, která je přítomná všude a ve větším měřítku, ale že je někdo ochoten položit život zcela dobrovolně za nějakou hodnotu nebo přesvědčení, byť mylné a nemocné. Tohle je věc, kterou v Evropě známe leda z literatury.

Pokud by nám skutečně záleželo na životě jako takovém, těžko bychom mohli legálně prodávat cigarety. Na dálnicích a silnicích byste jezdili maximálně rychlostí 60 km/h a za jakékoli překročení rychlosti by nenásledovala pokuta, ale několik let vězení za pokus o vraždu. V České republice nakonec zabijí více lidí myslivci než muslimští teroristé.

Tím nechci říct, že mají teroristé právo někoho zabíjet, jen že jsou těmi posledními, kvůli kterým bychom měli měnit své zákony a zvyky. Úkolem bezpečnostních složek je (mimo jiné) eliminovat teroristy, ale nemohou si svou práci zjednodušovat tím, že si za rukojmí vezmou všechny obyvatele a my s tím budeme souhlasit.

Pokud chceme trvat na absolutní míře bezpečnosti, pak si budeme muset odsouhlasit zákaz nočního vycházení, barikády a vojáky v ulicích. Možná se budete cítit bezpečněji, ale vážně takový život stojí za to? Pokud však mají být opatření “před náhlým úmrtím” doopravdy účinná, rozlučte se s auty, ostrými předměty ve vaší blízkosti, těšte se na střídmý jídelníček a dostatek pohybu. Pokud vám to připomíná nějaký pracovní tábor, tak jste na dobré adrese. Svoboda bez rizika totiž neexistuje.