Já jsem Ahmed

Druhý týden po útocích na redakci francouzského satirického magazínu Charlie Hebdo, neutichají v Evropě debaty o situaci islámu, otázce přistěhovalectví a mezinárodním terorismu. Podobné diskuze probíhají i v muslimském světě, který byl atentáty neméně zasažen.

Zatímco Evropané vyjádřili, a stále vyjadřují, svou podporu redakci magazínu sloganem „Je suis Charlie“, muslimové vyjadřují své ideály sloganem „Je suis Ahmed.“ Ahmed Merabet, policista tureckého původu, byl jedním ze zabitých při útocích. A jako muslim zabitý muslimy se se stal v očích široké veřejnosti symbolem obrany sekulární společnosti proti radikalismu a terorismu, ke kterému se, navzdory obrovskému mediálnímu hluku, hlásí jen zanedbatelné procento věřících.

Ačkoliv je zobrazování Proroka v islámu zakázané a karikatury odsoudila řada náboženských představitelů jako urážející, teroristické útoky se v žádném případě nesetkaly s masovým souhlasem. Představitelé egyptského al-Azharu, jedné z nejvyšších náboženských instancí muslimského světa, prohlásili násilné činy ve jménu islámu za nepřípustné. A ačkoliv označili zesměšňující karikatury za urážející a podněcující nenávist, vyzvali věřící, aby je ignorovali. Odsouzení se karikatury dočkaly také ze strany papeže Františka I. a koptského patriarchy v Alexandrii, Theodorose II., který označil znevažování náboženství za nemorální a narušující světový mír.

Muslimové proti muslimům

Francouzský prezident, Francois Hollande, minulý týden ve svém projevu zmínil, že většina obětí muslimských teroristů jsou muslimové. Ahmed Marabet se stal toho symbolem. Sedmnáct mrtvých ve Francii Evropu šokovalo, protože se jednalo o útok na Evropany v jejich zemi. Šokovalo ale také i většinu muslimů, pro které radikální islám zůstává děsivým projevem jejich víry. A tento děsivý projev, ačkoliv se vyhrazuje proti Západu, se obrací hlavně proti svým vlastním souvěrcům.

V Nigérii skupina Boko Haram minulý týden srovnala se zemí dvě města a zabila na dva tisíce lidí, všechny stejné víry, jako samotní útočníci. Skupina, která se v dubnu 2014 proslavila únosem 276 dívek z města Chibok, sužuje Nigérii, Kamerun i hranice Čadu už šest let bez povšimnutí mezinárodní společnosti. Oběťmi jiných teroristických skupin, jako například somálských milic al-Šabáb, nebo Islámského státu, jsou také převážně muslimové, vzhledem k tomu, že skupiny operují hlavně v muslimy obývaných regionech.

Vzestup radikálního islámu v posledních letech je často spojován s ekonomickou krizí, která zasáhla země třetího světa výrazně více, než Evropu. Mladí lidé nemohou najít práci a v chudinských čtvrtích jsou často vystavováni radikálním kazatelům, rekrutujícím vojáky pro své skupiny. S vědomím, že Islámský stát platí zahraničním rekrutům 2000 až 3000 dolarů měsíčně plus prémie, odchází do jeho řad bojovat obrovské množství mladých mužů z muslimských zemí i z Evropy, kde jsou imigranti zasaženi nezaměstnaností, více, než místní.

I otázka náboženství se tak v řadě případů může stát druhořadou – stačí, když si vzpomeneme na Jusúfa Sarwára a Mohammeda Ahmeda. Tito džihádisté, kteří se proslavili vraždou novináře James Foleyho, si před odjezdem na frontu na Amazonu zakoupili knihy Koran for dummies a Islam for dummies (Korán pro neznalé, Islám pro neznalé; nebo lidově „pro hňupy“).

Takový byl i případ útočníků z Paříže. Bratři Kouachiové vyrůstali ve velmi špatných životních podmínkách bez otce a jejich matka byla nucena uchýlit se k prostituci, aby rodinu uživila. Jakkoliv špatné ale jejich životní podmínky byly, nelze omluvit nebo ospravedlnit jejich čin. Je ho ale nutno vnímat v kontextu širším, než je islám samotný.

Autorka je studentka arabistiky žijící druhým rokem v Maroku a pracující na výzkumu o náboženském vývoji