Financované projekty musí být smysluplné a nákladově efektivní

Tento problém má dvě roviny: První je využití situace nízkých úrokových sazeb ke zvýšení vládního dluhu, preferovaně dlouhodobého, čímž mohou být financovány tolik potřebné infrastrukturní a jiné dlouhodobé investice. Zvyšování vládních výdajů financovaných dlouhodobým dluhem však přenáší povinnost tyto výdaje zaplatit do budoucna, na další vlády a možná na další generace. Otázka je, zda to je mezigeneračně fér. Odpověď závisí na tom, jaké výdaje budou z takto získaných peněz financovány.

Pokud to budou výdaje produktivní, tedy například smysluplné infrastrukturní investice, a to za cenu odpovídající skutečným nákladům, nebo investice do vzdělávání, pak v krátkém i dlouhém období zvýší ekonomický výstup, dluh v poměru k HDP nevzroste, a bude se jednat o „free lunch“ tak, jak o něm píše L. Summers. V krátkém období takové výdaje podpoří ekonomickou konjunkturu – cyklický efekt , v dlouhém období zvýší potenciální ekonomický růst– strukturální efekt, a přitom jejich náklady budou nižší než jejich výnosy.

Musí však být splněny dvě podmínky produktivnosti dluhem financovaných výdajů. Financované projekty musí být smysluplné, tj. musí skutečně přispět k nárůstu produktivity regionu, ekonomického odvětví, pracovní síly. V tomto ohledu je dobré, když má stát tyto oblasti zmapované a prioritizované, a ví, kde projekty budou mít z dlouhodobého hlediska největší přidanou hodnotu, a tedy, kde se „free lunches“ nacházejí. Tady Česká republika zatím jednoznačnou vizi nemá. Druhou nutnou podmínkou je samozřejmě nákladová efektivnost realizovaných projektů. Bez splnění těchto podmínek státní zadlužování není mezigeneračně spravedlivé.

Druhou rovinou je, že aktuální nízkoúrokové prostředí vytváří příhodné podmínky pro změnu struktury státního dluhu ve prospěch delších splatností. Pokud stát využije tuto situaci a vydá dlouhodobé dluhopisy místo střednědobých nebo krátkodobých, zajišťuje si historicky nízkou úrokovou sazbu na mnoho let dopředu. Dlouhodobější financování tak omezuje fluktuaci vládních nákladů na financování dluhu.