Japonská cesta dlouhodobě nefunguje

Tolik podpory, jakou dostává japonská ekonomika od vlastní centrální banky, žádná jiná nemá. A pravděpodobně mít nebude, a to ani ve chvíli, kdy šéf Evropské centrální banky Mario Draghi splní své „hrozby“ a začne vykupovat cenné papíry komerčních bank a možná i státní dluhopisy ve velkém.

Přesto se ukazuje, že měnová expanze v praxi dlouhodobě nefunguje. Aspoň ne tak, jak má. Inflace je po krátkém vzdemutí (došlo k němu na přelomu 2013/2014 po třiadvaceti letech) opět výrazně pod dvouprocentním cílem, ekonomika zažívá propad. Japonský premiér Shinzo Abe se proto rozhodl rozpustit parlament a následně vyhlásit volby – to vše proto, aby mohl pokračovat (a nechal si to znovu posvětit voliči) ve svém programu „tří šípů“, které kromě měnové expanze zahrnují i infrastrukturní projekty a následnou finanční konsolidaci. K té mělo přispět i zvýšení spotřební daně, k němuž došlo letos v dubnu a druhé mělo přijít příští rok. Propad ekonomiky ovšem přiměl Abeho, aby odložil další zdražování na rok 2017 – pokud dostane novou šanci ve volbách.

Problém je v tom, že podpora Japonské centrální banky v reálné ekonomice nefunguje tak, jak se očekává. Japonci neutrácejí – podíl spotřeby na japonském HDP je přitom 60 procent – a výsledkem je dlouhá deflace.
Japonsko je příkladem pro celý vyspělý svět. Amerika a nyní nově i Evropa podporují ekonomiky tiskem peněz a nízkými úroky, tedy uvolněnou měnovou politikou. Ta se však zatím nepromítá v reálné kupní síle, veškeré peníze z centrálních bank jdou na finanční trhy. Nikoliv k obyvatelstvu a možná ani ne přímo do rozvoje firem, do nových investic. K nim ostatně při dlouhodobě snížené spotřebě a poptávce není důvod. Podniky, aby uspěly ve světě deflace a nízké spotřeby tlačí na mzdy, čímž opět klesá spotřeba.

Ve stejnou chvíli probíhá konsolidace rozpočtů – možná ne tak dramaticky, jak by bylo z hlediska veřejného zadlužení potřeba, ale dochází k osekávání sociálních programů a tlaku na výplatu důchodů. Vzhledem k demografickému vývoji – roce 2050 bude 40 procent Japonců starších než 65 let nemůže nynější nastavení sociálního zabezpečení fungovat. To samé bude platit i pro Evropu.

Jedině v případě, že by se rozeběhla ekonomika (a ta je závislá na spotřebě) a růst by pomohl zvýšit inflaci, by mohla Evropa dostát všem závazkům – bez toho, aby se prudce zadlužovala. Zatím, alespoň jak ukazuje japonská ekonomika, se to tak úplně nedaří. Přesto Japonská centrální banka už na počátku listopadu (před katastrofálními výsledky HDP) ohlásila, že bude pokračovat v tisku peněz. A že objem prostředků, které pouští do ekonomiky navýší minimálně o čtvrtinu. To vše v očekávání, že se podpora nakonec podaří a že přijde i inflace.
Evropa sice „roste nad očekávání,“ ale stále jde o růst maximálně kolem jednoho procenta. Evropská centrální banka chce ekonomiku podpořit – a vydává se japonskou cestou. Cestou, která dlouhodobě nefunguje.