Zemanův strach z party holek

Od slavného výstupu Pussy Riot před takřka třemi lety nenechává tato formace klidu českým obhájcům strnulých pořádků. Novodobí nositelé normalizační tradice shrnuté v hesle “klid na práci” správně cítí, že jejich vykročení mimo kontury konformity ohrožuje svět Vladimíra Putina stejně, jako ten jejich. Hrůza z toho, že by protest mohl vypadat i jinak, než petiční stolek na náměstí či rozdávání barevných balónků.

Pussy Riot hýbaly žlučí lidem na levici i na pravici; těžké spaní z nich měl i kardinál Duka, ale ten má těžké spaní nejspíš ze všeho - momentálně asi nejvíc ze svého levicově liberálního papeže, který by nejspíš neměl problém umýt členkám protestní formace nohy.

Zemanova verbální exhibice vypovídá jen o něm samém. Že Zeman mluví vulgárně je ale jen takový detail na okraj. Větším problémem jsou jemu cizí hodnoty, které explicitně napadá a vůči kterým se vymezuje.

Na Pussy Riot se prezidenta České republiky v jeho výstupu v Českém rozhlase nikdo neptal. Zeman si otázku položil sám. Pussy Riot byly u nás často přirovnávány k Plastikům. Po prezidentovu odsudku vůči členkám skupiny, která se ostře vymezuje vůči Putinovu autoritativnímu a patriarchálnímu režimu, je jasné, že tento příměr je naprosto přesný. Moc vždy provokuje jinakost a je jedno, jakou podobu tato moc má.

Putinovi kritici mizí v lepším případě ve vězení nebo v emigraci. V tom horším v tratolišti krve. Pokud je pro českého prezidenta vážnější hrozbou opoziční dívčí kapela než despotický Putin, tak je to pro nás mnohem větší problém než jeho vulgární slovník.

Nemůžeme se ani konejšit tím, že by Zemanův útok na ruské rebelky zůstal uzavřen v našem malém rybníku. Adoruje jej za to vrchní Putinův ideolog - Alexandr Dugin.

Prezident sjednotitel

Před prezidentskou volbou i po ní, existovala debata, zda se v prezidentském finále jednalo o střet kulturní nebo politický. Dnes je již jasné, že se nejednalo ani o jedno. Schwarzenberg byl stejný pankáč jako Zeman levičák. Ale na tom už dnes opravdu nezáleží.

Pokud byla po volbě země rozdělena a Zeman dále obviňován, že toto napětí dále udržuje, dnes existuje malá naděje, že se našemu prezidentu - tomu nejlepšímu z nás - daří zemi pomalu sbližovat a spojovat. Proti sobě.

Byť si mnohdy povýšení fanoušci Schwarzenberga mohou o voličích Zemana myslet cokoli, i oni chtěli prezidenta, který je bude reprezentovat, ke kterému budou vzhlížet a který bude jejich Masarykem. K této postavě však má obecní opilec se slovníkem dlaždiče daleko.

Aby té naděje nebylo zbytečně mnoho, hůř může být vždycky a pokud Zeman vypadá jako dosažení dna možného, tak je nutné mít na paměti, že každé dno lze prohloubit. Někdo s lopatou se vždycky najde.