Přehlídka nejlepších kampaní

Každé volby jsou značně stresující záležitostí. Zvlášť pokud zrovna někam kandidujete, přičemž letos to vypadá, že kandiduje úplně každý. S probuzenou politickou ambicí v sobě také leckdo objeví skrytý talent grafického designéra nebo úderného copywritera. Na jejich práci by se nemělo zapomínat, pojďme proto ty nejlepší zkusit uchovat pro budoucí generace. (Celou přehlídku pak schraňuje skupina Český politický bizár.)

Úderná zkratka - na obrázku je žena s koulí, proto ji máte zvolit. Odkaz Mirka Topolánka nebude nikdy zapomenut. Po “chlapech s gulema,” přicházejí s odvetou i ženy. Metafora Bowlingu sice nedává smysl, ale kde chybí smysl, nastupuje úsměv a srdce na pravém místě. Necháme se překvapit, zda se někdy dočkáme i žen s kostkami nebo snad s knihou.

V Havířově musíme ještě na chvíli zůstat. Komunistům se v minulosti skutečně podařilo na zelené louce vybudovat město - dodnes považované za jeden z příkladů toho, jak město vypadat nemá. Dysfunkční urbanistický paskvil. Vyhrožovat občanům, že ho podobně míní i spravovat, je odvážně upřímné. Ocenit je třeba především zdařilou juxtapozici s barem “Paradox.”

Kdo by u dělníků očekával montérky, se zlou se potáže. Babišovy bílé košile jsou mainstreamem i ve fašistických kruzích. Mussolini by se divil. Kombinace tesknivého výrazu lokálního vůdce a zmatených hesel v kolemjdoucích zdařile evokuje tu správnou emoci - lítost. Nezbývá než doufat, že snad alespoň ty rodiny chtějí podporovat něčím jiným, než smutkem a zmarem.

Pan Prokýšek dětem ukázal osla, čímž dokázal, že zvládne spravovat celé město. Hravý nápis s odkazem na gay pride podtrhuje ironický smajlík, u kterého není jasné, zda je tento kandidát cool nebo si jen dělá z voličů srandu. KSČM patří dlouhodobě k průkopníkům ve využívání programů MS Word a Malování pro agitační kampaně. Nemilosrdně tím uštědřují políček do tváře kapitalismu a amerického imperialismu.

Občas se ve veřejném prostoru objeví otázka, kde se vzala a co znamená replika “nakládáš jako Gerendáš.” Nuže, věřím, že Láďa Gerendáš zde poskytuje jednoznačnou odpověď. Jeho absolutní humor beze smyslu a bez pointy je po právu legendou. Existenciální otázky z lidských životů nikdy nevymizí a je sympatické, že se parta mužů, stižená krizí středního věku, se svými pochybnostmi o smyslu vlastní existence dělí s celým městem. I volební kampaň může být terapií.

Pro většinu obyvatel republiky byla až dodnes Plzeň asociována s pivem. Málokdo asi tušil, že hlavním problémem tohoto hezkého města je smrad. Naštěstí existuje řešení: stačí vypustit úředníky na vzduch a všechny policisty naskládat okolo dětských hřišť - díky tomu budou mít bezdomovci kde bydlet. V kreativním centru uskupení to muselo skutečně vřít a asi jim bylo líto některé skvělé nápady vyhodit. Dali je tedy na plakát úplně všechny. Základní logickou dichotomií je pnutí mezi více a méně.

Zlínský plakát už je minulostí, ale byla by škoda na něj zapomenout. Sexismus je obvyklou cestou z bezradnosti. Lídrem “nové naděje” pro Zlín je 69 letý Vladimír Drtil, který se proslavil obhajobou obskurní grafiky: “Možná to nějaké puritány pohorší, někdo jiný se zase usměje a řekne: ´Kurňa, to je zábavné´." Jisté je, že pan Drtil musí mít kurňa zábavný život a nejspíš se směje od rána do večera. Nezbývá než doufat, že se přátelí i s Laďou Gerendášem. Byli by skvělý tým.

Vrchol mimopražských kampaní nechávám bez komentáře...

 
Vybrat v Praze nejbizarnější billboard nebo slogan není možné. Tak dlouho se všichni smáli Brnu, až se z Prahy stalo centrum absurdity. Viděno z vnějšku (Brna) lze na základě pražských kampaní soudit, že zde pobíhají zdivočelé gangy bezdomovců. Pokud někdo není bezdomovec, je nejspíš narkoman nebo prostituka. Město mezi občanskou válkou a zombií apokalypsou. Mimopražské regiony očekávají každým dnem nasazení armády a vyhlášení stanného práva.

Jana Bobošíková se svou permanentní kandidaturou na všechny pozice vyčerpala a její prapor boje proti všem zvedl Jiří Janeček, který je schopen zastavit Majdan i virus Eboly. Ostatní strany pak dokreslují zkázu hlavního města. Nad všemi pak kráčí bezradná Adriana Krnáčová se svými slogany: Program? Prostě ho nemáme. Názor? Prostě se zeptám Babiše. Velký respekt!