Bezmála tři roky bez Magora, tři roky bez Václava Havla. Náčelník a jeho šaman, hlava a její divoké a něžné srdce, zřejmě nejen té undergroundové hlavy, ale to se teprve časem ukáže.

Podivné je to odpočívání, které narušují jen významné narozeninové dny. Jako ty dnešní, sedmdesáté, nedožité Ivana Martina Jirouse. Za co mu děkujeme? Co zbývá? Co udržujeme, uchováváme, ochraňujeme? Co máme, co bychom měli ochraňovat, aby vzpomínka nebyla sentimentální, formální, plytká, aby byla živá?

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se