Dnes už dávno víme, že Ivan M. Jirous nebyl jen undergroundový tahoun, disident, kunsthistorik nebo politický aktivista. I téměř tři roky po jeho smrti (10. listopadu 2011) je třeba zopakovat, že Magor byl především básník.
Bezmála tři roky bez Magora, tři roky bez Václava Havla. Náčelník a jeho šaman, hlava a její divoké a něžné srdce, zřejmě nejen té undergroundové hlavy, ale to se teprve časem ukáže.
Podivné je to odpočívání, které narušují jen významné narozeninové dny. Jako ty dnešní, sedmdesáté, nedožité Ivana Martina Jirouse. Za co mu děkujeme? Co zbývá? Co udržujeme, uchováváme, ochraňujeme? Co máme, co bychom měli ochraňovat, aby vzpomínka nebyla sentimentální, formální, plytká, aby byla živá?
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení