Upřímně řečeno, evropské volby jsou v jednom (tedy ne v jednom, ale tomhle jednom) ohledu pěkná nuda. Volební místnosti se zavřou v sobotu ve dvě - a výsledky se dozvíme o třiatřicet hodin později. (Omlouvám se, možná jsem vám měl hned na začátku sdělit, že se teď o víkendu nějaké volby konají. Podívejte se do schránky, někde mezi letáky Billy byste měli mít volební lístky.)

Přicházíme tak o patrně nejzábavnější část celých voleb: potměšilé sledování nabíhajících výsledků, zejména pak ve štábech, pro něž se to nevyvíjí zrovna podle předpokladů. Což jsou v posledních letech obvykle všechny.

Zažili jsme přitom už spoustu nezapomenutelných momentů. Jako vždycky žebříčkům vládne Václav Klaus a jeho reakce na prohru s Vladimírem Špidlou v červnu 2002 o pět procent: "Byla to taková nevýhra." Jedinečný byl i projev Jiřího Paroubka o čtyři roky později, ve kterém v důsledku volební porážky oznámil konec demokracie v Česku. (Aby tedy ještě o čtyři roky později pronesl jeden z nejdůstojnějších rezignačních projevů české politiky.)

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se