Česká společnost na Putinových vidlích

Čím víc jsou kroky Ruska jasnější, tím větší zmatek se šíří českou společností. Z chaotických výroků představitelů státu lze snadno nabýt dojmu, že se Česká republika nachází mimo čas a prostor. Jako bychom byli nestranným arbitrem nebo divákem v hledišti, který sleduje zpovzdálí konflikt mezi Evropskou unií či západním světem a Ruskem, uprostřed něhož, jen tak mimochodem, leží rozkládající se Ukrajina.

Dokonce to vypadá, že ani nejsme součástí NATO, které je náhle jakousi nepřátelskou silou, podobně jako kdysi vojska Varšavské smlouvy. Jako by se nejednalo o dobrovolné členství v organizaci, která garantuje naši obranu, ale o vojenskou mocnost s okupačním potenciálem. To vše v situaci, kdy česká armáda dospěla do stavu, kdy je schopna bránit maximálně jeden okres po dobu několika dnů. Těžko říct, zda za tím stojí historické smíření s tím, že se stejně v každém konfliktu vzdáme předem, či snad počítáme se smrtící zálohou alegorických vozů doprovázených petičními stolky.