Příběh opravdového politika

Byla to sobota, 27. dubna 1996. Kampaň před volbami do sněmovny, které měly podle všeobecného očekávání potvrdit neotřesitelnou pozici Václava Klause a jeho pravicové koalice s ODA a lidovci, nabírala obrátky. Jižní Moravou, kdesi mezi Bzencem a Strážnicí, projížděla rozhrkaná karosa s nápisem Zemák a růží na boku.

Volební autobus sociální demokracie vezl na své palubě pestrou sestavu někdejších oddaných přátel a pozdějších stejně oddaných protivníků: Miloše Zemana, Václava Grulicha, Miroslava Šloufa a taky jednoho hubeného rozcuchaného mladíka s velkými brýlemi, kterého přišel spolucestujícím novinářům představit člen osádky Zemáku Wiliam Pešek. "Měli byste se seznámit. Tenhle chlapík má velkou budoucnost."

Upřímně řečeno, na první pohled to úplně nevypadalo, koho by zajímala sedmička jihomoravské kandidátky, zvlášť když jste z pražských novin a svou práci děláte už dobře čtyři roky.