Tlustá čára jménem Babiš

Není to v tomto případě vůbec snadné, ale: zapomeňme na chvíli úplně na Andreje Babiše. Na to, zda byl, či nebyl vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti, a na to, zda a kdy vůbec k tomu něco řeknou slovenské soudy. I na to, že je to on, kvůli komu se má narychlo, na mimořádné schůzi nové Poslanecké sněmovny, přijmout zákon o státní službě, který má přebít požadavky stále platného lustračního zákona. A pomiňme pro tentokrát i fakt, že je dosti absurdní, aby se odhlasování jakéhokoli zákona v prvním čtení tvářilo, jako by byl zákon celý schválený.

Bráno zcela obecně, bez Babiše: Je pozoruhodné, jak debatě o tom, zda může být členem vlády člověk, který si zadal s totalitním režimem víc, než je zdrávo (tedy nejen řadovým členstvím ve straně), vévodí dumání nad tím, jestli to dovoluje, nebo zakazuje nějaký zákon.

Jistě, zákony platí a mají se respektovat, to podstatné je ale jinde. Vadí nám, lidem, občanům, voličům, veřejnému mínění, aby nějaký takový člověk mohl být v demokratickém státě ve vládě či jiné významné ústavní funkci? Je čtvrt století spořádaného života ve svobodné společnosti dost času na to, aby člověk odčinil předchozí hříchy? Na tohle si máme poctivě odpovědět, ne se alibisticky schovávat za znění zákona a čekat na to, zda zákon o státní službě přebije a vynuluje ty pasáže lustračního zákona, které zrovna něčemu nebo někomu překážejí.