Řešení našich problémů nepřijde z minulosti

V poslední době se u nás stalo módou srovnávat současnost s únorem 1948. Stejně jako tehdy je i dnes vážně oslabena důvěra většiny občanů ve funkčnost a spravedlnost demokracie. Stejně jako tehdy jsou i dnes lidé zklamáni vlastními politickými elitami, které promarnily počáteční důvěru. A stejně jako tehdy můžeme i dnes sledovat vážně míněné pokusy o poddolování právního státu a nastolení autoritativnější formy vládnutí.

Tím ale podobnosti končí. Naše svoboda je dnes totiž ohrožována odlišnými silami než po druhé světové válce. Velmi pravděpodobně o ni nepřijdeme v důsledku revoluce, ba ani mocenského puče, natož pak komunistického. Jsme a zřejmě i nadále budeme znesvobodňováni pomalu a postupně, bez náhlých vzruchů a viditelných převratů. A většina z nás si toho ani nevšimne.

Lidská společenství se od sebe liší mimo jiné tím, jaké formy útlaku vnímají citlivě (s velkou vůlí je napravit), a jaké naopak přehlížejí, a tudíž posilují. Právě v tom spočívá klíčový rozdíl mezi současností a poválečnou érou. Ve čtyřicátých letech, v důsledku zkušenosti s hospodářskou krizí, nezaměstnaností, hladem a drastickými sociálními rozdíly, vnímali nejen politici, ale především naprostá většina společnosti jako klíčové zajistit širokým vrstvám důstojnou existenci, odstranit nespravedlivé výhody privilegovaných, dostat klíčový soukromý majetek pod kontrolu státu, a zamezit tak do budoucna dalším ekonomickým krizím.