Život je tam, kde je zakázáno žít

Čistota srdce je název málo známé knihy od Sörrena Kierkegaarda - její název však pokračuje podtitulem "znamená toužit po jedné věci".

Proti tomu stojí básník Michael March, zakladatel a ředitel Mezinárodního festivalu spisovatelů, který právě v těchto dnech v Praze probíhá (a kvůli zastavení financování ze strany města letos po mnoha letech zároveň zřejmě končí). Ve své nové sbírce básní s názvem Půlpinta March píše: "Půlpinta naslouchal svému srdci - a rozběhl se všemi směry."

Kdo má pravdu? Mluví naše srdce jasně a jedním konzistentním "směrem" a naše pomatené a kropenaté kvaltování a zběsilé pobíhání tam a zpět na tomto světě je jen výsledkem naší neschopnosti zaposlouchat se do onoho jednoho směru, který vede do skutečného ráje srdce, když už jsem si od učitele národů půjčil slovo kvaltování? Nebo je naše roztěkanost dána tím, že svému "srdci neklidnému" (což je pro změnu termín Augustinův) právě příliš (často a intenzivně) nasloucháme?