Neotevřu jediný chat, kde jednou zjistím, že je místem osobních urážek, a kam smějí anonymové. Na sociálních sítích je nebudu vnímat, tedy se nad nimi ani pohoršovat. Zbabělcům, kteří posílají ministrům, jakkoli neoblíbeným, esemesky ve znění "Chcípni na rakovinu, a ať to co nejvíc bolí", nevzkážu ani to, že jejich čin je nehorázný, stejně jako člověku vyválenému v exkrementech nesdělím, že páchne. Půjdu zkrátka za těmi, kteří nepáchnou.
Odpovídat na zadanou otázku "Kudy z blbé nálady, pokud to ještě jde?" znamená přijmout "blbou náladu" nejen jako něco reálně jsoucího, ale i panujícího - dokonce tak, že chuděra člověk možná ani nemá šanci se z ní vymanit.
Jak ale "blbou náladu" kvantifikují empirická data? Jaká analýza odkazuje ke škále, která by ji měřila v čase a prostoru? O kolik je tedy dnešní nálada Čechů "blbější" nežli ta, řekněme, v roce 2002, 1982, 1972, 1952, 1942? O kolik ve srovnání se Španělskem, Slovinskem, Islandem, Indií nebo Madagaskarem?
Zbývá vám ještě 90 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení