Dvakrát rychle po sobě se česká zahraniční politika ocitla v menšině. Jako jediná země EU jsme hlasovali proti uznání Palestiny nečlenským pozorovatelem OSN, v druhém případě se Česko zařadilo do šestice unijních zemí, které nebudou mít vrcholné státní zastoupení na přebírání Nobelovy ceny za mír pro EU.

Mohlo by se zdát, že Česku se zalíbila pozice profesionální kverulanta. Ale tyto dvě podobné situace ve skutečnosti mají zcela odlišná východiska.

Osamocený hlas v OSN Česko zdůvodnilo tím, že jednostranný palestinský krok může spíše poškodit budoucí mírový proces. Jenže to nedokáže nikdo předpovědět a ministerstvo zahraničí přiznalo: pokud by se EU jako celek zdržela hlasování, Česko by udělalo totéž. A teprve, když se tento konsenzus rozpadl, rozhodla se Praha hlasovat proti.

Zbývá vám ještě 60 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Vyzkoušet za 45 Kč
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Koupit za 90 Kč
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Koupit na rok
Máte již předplatné? Přihlaste se