Dvakrát rychle po sobě se česká zahraniční politika ocitla v menšině. Jako jediná země EU jsme hlasovali proti uznání Palestiny nečlenským pozorovatelem OSN, v druhém případě se Česko zařadilo do šestice unijních zemí, které nebudou mít vrcholné státní zastoupení na přebírání Nobelovy ceny za mír pro EU.

Mohlo by se zdát, že Česku se zalíbila pozice profesionální kverulanta. Ale tyto dvě podobné situace ve skutečnosti mají zcela odlišná východiska.

Osamocený hlas v OSN Česko zdůvodnilo tím, že jednostranný palestinský krok může spíše poškodit budoucí mírový proces. Jenže to nedokáže nikdo předpovědět a ministerstvo zahraničí přiznalo: pokud by se EU jako celek zdržela hlasování, Česko by udělalo totéž. A teprve, když se tento konsenzus rozpadl, rozhodla se Praha hlasovat proti.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se