Báječný svět požitkářů aneb vítězství dekadence

Evropa se zmítá (někdy v krizi, někdy zřejmě jen tak), nezaměstnanost roste, státy šetří a odhodlávají se ke škrtům, sociální jistoty se naklánějí (ale zatím nepadají), lidé stávkují... dennodenní zpravodajství přináší vizi budoucnosti vyspělého světa, do něhož se postupně vrací doba bídy a temna. Pokud bychom použili slova Charlese Dickense, zdá se, že společnost bude opět plná "špinavých zatuchlých brlohů, kde se tísní neřest na neřest tak, že tam není k hnutí, kde hlad a nemoci jsou domovem, vetché hadry, které sotva drží pohromadě".

Tak to zatím opravdu ne. Společnost se sice skutečně mění, stejně jako se mění budoucnost oborů, které mohou být perspektivní. Na chvíli zapomeňme na hi-, bio-, weba další technologie, které s přehledem porážejí všechny žebříčky nej(nejdynamičtější, nejvýdělečnější, největší). Zapomeňme také na výstavbu tzv. digitalizovaných továren, kde pár inženýrů v centrále naprojektuje finální výrobek (od televize až po jednotlivé díly na montované domky) a pošle plány prostřednictvím sítí do montovny, kde díly vyrobí stroj a personál na obsluhu zajišťuje jeden montér a uklízečka na částečný úvazek. Zapomeňme na chvíli i na sociální sítě, na pole solárních panelů a sloupů s vrtulí a i na těžký průmysl a vraťme se do doby, kdy se prstem na obrazovce jezdilo tak maximálně kvůli zjišťování množství prachu a kdy sociální síť tvořila nejbližší hospoda na růžku.