Na výstavě Kontroverze v pražském Rudolfinu, zkoumající etické a právní hranice fotografie, je nejkontroverznější to, že vlastně není vůbec kontroverzní. Snímky, které tu visí, si návštěvníci prohlížejí s mírnou odtažitostí, protože jsou zcela ponořeni do studia vysvětlujících textů, jež fotografie doprovází. Ale ani v okamžiku, kdy text - text opravdu za nic nemůže - odloží a pozornost plně upřou na fotografický materiál, není vidět sebemenší záchvěv údivu nebo znechucení. Obrazy mrtvol, dětské nahoty, mediálních podvodů a loupeží, to všechno jako by tu už dávno bylo. Všechno už jsme viděli, nic nepřekvapuje. Jsme zvyklí.

Hrůza v souvislostech

Nápis u vstupu do výstavní síně, varující před šokujícími a jinak nepříjemnými záběry, je tedy vcelku zbytečný. Setkání s hrůzou už není hrůzné, zřejmě proto, že už jí je tolik, že ji bez přímého dotyku nedokážeme jako hrůznou vnímat. Nejhrůznější zážitek je pak pohled dětských očí, který by měl být čistý, průzračný a nevinný, ale ve skutečnosti je plný dávno viděných a všelijak manipulovaných obrazů počítačové animace, videí na YouTube případně filmových triků.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se