Nekrolog: Nesmiřitelný muž Ctirad Mašín

V sobotu 13. srpna zemřel v Ohiu po delší nemoci ve věku jedenaosmdesáti let Ctirad (Radek) Mašín. Vloni v létě se v Česku uzavřel život Milana Paumera - takže ze slavného tria, které se roku 1953 po několika odbojových akcích na domácí půdě prostřílelo přes východní Německo do Západního Berlína, zbývá už jen Josef. Chvíli se zdálo, že se bratři možná přeci jen dočkají státního vyznamenání, zvlášť poté, co Mirek Topolánek před časem prolomil "tabu" a udělil jim aspoň premiérskou plaketu. Teď už je to passé.

Psát při příležitosti skonu Ctirada Mašína článek je čest - a současně dilema. Za prvé se člověku nechce přispívat ke znovuotevření debaty na téma "Mašínové: hrdinové, nebo vrazi", protože už se v ní za dvacet let řeklo, co se říct dalo. (Osobně si činů bratří Mašínů a spol. vážím, jejich označování za "vrahy" považuju za sprostou demagogii.) Za druhé historii skupiny kolem Ctirada a Josefa zná prakticky každý: vyšly o ní stovky článků a několik knih (naposledy Cesta na severozápad), existuje filmový i rozhlasový dokument, zájemci, jsou-li náhodou neznalí, si to všechno mohou jednoduše obstarat a dohledat. A za třetí si myslím, že by o Ctiradu Mašínovi měli (a snad i budou) vypovídat hlavně ti, kdo ho osobně znali: sestra Zdena, bratr Josef, spisovatel Jan Novák, dokumentarista Martin Vadas.