Největší nebezpečí pro eurozónu spočívá v tom, že dluhová krize postupuje na poměry blahosklonných evropských politiků příliš rychle.

Během několika týdnů se nutnost řešení posunula od plánu A (úspory) přes plán B (odpuštění dluhu díky kombinaci fiskální pomoci a přispění držitelů dluhopisů) k plánu C (rozšíření ochranného valu EFSF, aby pokryl případnou pomoc pro Španělsko a Itálii).

 

EU povykuje okolo plánu B, Německo odmítá plán C. Politici doufají, že plán B vyloučí hrozbu scénáře C. To by byl však možný případ tak před čtyřmi týdny. Ale proč by nyní rozhodnutí způsobit bankám ztráty mělo uklidnit trhy, které panikaří kvůli Itálii?

Lze těžko pochopit, proč začaly panikařit zrovna nyní - problémy Itálie nejsou ničím novým. Země potřebuje růst o 2 až 3 procenta, aby se udržela v eurozóně. Nebo jí pomohou nižší úrokové sazby.

Před pěti lety jsem tvrdil, že rozpad eurozóny je téměř nemožný. Loni jsem psal, že riziko už není nevýznamné, ale stále je nízké. Nebezpečí však roste - ne kvůli krizi samotné, ale kvůli odpovědi politiků. Dnes je podle mě pravděpodobnost rozpadu měnového bloku padesát na padesát.

Zbývá vám ještě 50 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se