Před týdnem se na investiční scéně rozhořela debata o aktivně spravovaných podílových fondech a jiných nástrojích pro investice do akcií. Můj článek porovnávající tyto nástroje byl přitom jednou z hlavních rozbušek celé diskuse. Srovnal jsem v něm výnosy a kolísavost některých českých akciových fondů s dostupnými burzovně obchodovanými fondy (ETF).

některých reakcích manažerů podílových fondů a mediálních komentářích například právě v Hospodářských novinách zaznělo, že srovnávat podílové fondy s ETF na široké akciové trhy je nefér. Ovšem: jakmile jde v životě o férovost, jde opravdu o hodně a neměli bychom to nechat plavat. Pojďme se tedy zamyslet nad touto férovostí ještě jednou – z pohledu běžného investora.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Dvě možnosti pro podílové fondy

Správci aktivně spravovaných fondů často říkají, že výkonnost jejich fondu se musí srovnávat s tzv. benchmarky. To jsou speciálně zkonstruované indexy, které sledují nějaký koš investičních aktiv. To je naprosto validní přístup, ale je třeba si říct, pro jaké účely se hodí. Srovnávání s benchmarky je totiž především nástroj na to, jak zjistit, zda je portfolio manažer dobrý a dělá dobře svou práci, která mu byla zadána. Jde tedy o to, jestli podílový fond není neefektivní a aktivní správce svými rozhodnutími fondu náhodou neškodí a nevzdaluje ho od jeho cíle. Jde o metriku často velmi podstatnou pro jeho zaměstnavatele. 

Proto jsou často benchmarky nepříliš promovanou záležitostí – jsou to interní záležitosti fondů. A opravdu: schválně se zeptejte sami sebe, zda víte, jaký benchmark váš fond sleduje. Přiznám se, že já si třeba u svého dynamického penzijního fondu nejsem vůbec jistý. A i v případě, že benchmark znáte, víte, jaké chování od něj čekat?

A tím se dostáváme k jádru věci. Pokud správci chtějí trvat na srovnávání s benchmarkem i ve vztahu k veřejnosti, nastává přesně tato nemalá potíž. Existují totiž přesně dvě možnosti, jak fond prezentovat:

(A) Buď je jejich fond nástrojem pro investici do širokých akciových trhů, tedy způsob, jak veřejnost může do akciového segmentu investovat. Pak ale fond přece musí ustát srovnání s tím, co se na těchto trzích dělo, a správci si nemohou stěžovat, že je to nefér.

(B) Nebo jsou jejich fondy opravdu zaměřeny velmi odlišně od širokých akciových strategií a pak je opravdu fér se srovnávat jen se svým vlastním speciálně zkonstruovaným benchmarkem. V tu chvíli je ale nutné se také tak prezentovat: jako fond s nestandardním zaměřením, od kterého nelze do budoucna očekávat běžné chování široké akciové investice. Pak je ale samozřejmě na místě otázka, zda je takový investiční nástroj vhodný pro běžnou neprofesionální klientelu a není spíše volbou pro investiční odborníky, kteří touto okrajovější investicí sledují nějaké speciální investiční cíle. 

Tak jako my všichni v životě ani portfolio manažeři a banky nejsou výjimkou a nemohou mít všechno. Nemohou si vyzobat jen pozitiva těchto dvou přístupů. Buď řídí fond pro širokou veřejnost, který má být jednoduchou, srozumitelnou investicí do akciových trhů, a srovnání s nimi tedy unést, nebo vedou nějaký speciální fond pro dobře informované investory, kteří se nebojí nestandardností.

K příkladu z praxe netřeba jít daleko. Vezměme si třeba největší akciový podílový fond bankovní dvojky na českém trhu: ČSOB Akciový. Ten o sobě na svých stránkách tvrdí, že „je totiž vhodným základním pilířem akciové části každého portfolia“. A doporučuje nám, že „pokud tedy chcete do svého portfolia akcie zařadit, měl by fond ČSOB Akciový být vaší první volbou“.

CSOB Akciovy
Výpočet vývoje (vlevo), průměrného ročního zhodnocení a volatility (vpravo) za období leden 2010 až prosinec 2022 pro podílový fond ČSOB Akciový a burzovně obchodovaný fond iShares Core MSCI World UCITS ETF USD (Acc) pod tickerem EUNL na světové akcie. Výnosy obou fondů jsou přepočteny na české koruny.
Autor: Lukáš Nádvorník

Tento fond, alespoň za mě, snést srovnání s vývojem na světových akciových trzích prostě musí. Jednoduše z jeho vlastní mediální prezentace. A jak se s ním vypořádal? Od roku 2010 do současnosti vykázal fond roční růst hodnoty o 5,9 procenta, zatímco burzovně obchodovaný fond (ETF) na celosvětový koš akcií přinesl 10,5 procenta ročně. Podílový fond také víc kolísal na hodnotě (měl vyšší volatilitu – kterou podílové fondy málokdy reportují). Téměř dvojnásobné výnosy přinášel celosvětový index ve všech srovnávaných obdobích, nejde tedy o nějakou nešťastně zvolenou periodu. 

Tento příklad ale nechápejme jako obecně platnou ukázku, že podílové fondy jsou neoptimální investiční nástroje. Na to je nabídka fondů v ČR příliš pestrá a košatá. Demonstruje však, že řada fondů si na základě své veřejné prezentace o srovnání s globálním akciovým vývojem přímo říká. Neměli by pak sami správci fondů taková srovnání dělat?

A co na to obyčejný investor?

Nicméně nechme manažery fondů soupeřit jen se sebou samými, pokud chtějí. Koneckonců, toto je jejich svět a já a ani většina čtenářů těchto řádků nejspíš nejsme odborníky, abychom je mentorovali. 

Podstatné je však to, co uděláme my, obyčejná investiční veřejnost. Pro nás sice i efektivita fondu (a tedy srovnání s jeho benchmarkem) hraje určitou roli: do silně neefektivního fondu bychom investovat neměli. Ale ani dobře fungující fond vůbec nemusí být dobrou investicí pro naše peníze. Musíme se dívat na výnos a kolísavost širokých investičních možností, které dnešní moderní investiční scéna nabízí. Bez ohledu na to, s čím se nakonec srovnávají portfolio manažeři, jejich fondy jsou stále na volném investičním trhu a konkurují si s jinými investičními možnostmi. A my bychom se měli dívat na to, jak si vedl náš fond v porovnání s tím, co bylo na akciových trzích v té době „normální“ a snadno dostupné. Tedy pokud nemáme nějaké speciální investiční požadavky.

A že srovnávat s velkými akciovými trhy je pro investory a koncové klienty fondů zcela přirozené, ukazuje dobře i Komise pro spravedlivé důchody, zřízená ministerstvem práce a sociálních věcí a vedená v té době Danuší Nerudovou. Komise ve své prezentaci pro veřejnost ze dne 24. května 2019 srovnává penzijní podílové fondy III. důchodového pilíře právě s výnosy významných akciových trhů – S&P 500 (nejznámější index na největší americké společnosti) nebo DAX (index německých akcií). Z logiky věci komise neřešila srovnání s benchmarky, které si portfolio manažeři sami sestavili, ale s tím, co šlo z trhů za sledované období snadno dostat.

Obdobně smýšlel i Warren Buffett, když se v roce 2008 vsadil se svým kolegou Tedem Seidesem ohledně efektivity dvou investičních strategií (aktivní vs. pasivní správa). Oba měli investovat své peníze podle svého uvážení a vítězem se stane ten, kdo skončí po dekádě s více penězi. I zde nikdo ze zúčastněných neřešil, jak dobře jejich fondy sledovaly jejich benchmark. Sledovalo se, kolik dolarů z jednoho investovaného dolaru dokázaly tyto strategie vytvořit. Buffett se svou sázkou na pasivní fond sledující index S&P 500 vyhrál.

Stejný pohled bude mít pravděpodobně i budoucí český důchodce, který se podívá na svůj podílový fond v době, kdy odejde do penze. Ten se jen stěží bude ptát, jak dobře jeho fond sledoval benchmark, který mu ani nebyl nijak marketovaný. Bude se ptát, proč mu jeho fond doručil například poloviční výnos než trhy, ale zato vyšší kolísavost. A možná bude mírně neklidný, když se podívá na výši zůstatku.

Pokud bychom předpokládali, že si fond důchodce i nadále udrží podvýkonnost za světovými trhy jako z příkladu s ČSOB Akciový, bude jeho majetkový účet po celý jeho produktivní věk pravidelného investování (1 tisíc korun měsíčně po dobu 45 let) růst jako na grafu níže. Pokud jeho soused bude investovat stejnou částku po stejnou dobu, ale do fondu schopného sledovat výkonnost světových trhů, dopadne situace pro důchodce nepříjemně.

Simulovaný vývoj pravidelné měsíční investice 1 tis. korun do dvou fondů s konstantními ročními výnosy 5,9 % a 10,5 % (vlevo) a podíl velikosti těchto dvou investic (vpravo) během 45 let investování.
Simulovaný vývoj pravidelné měsíční investice 1 tis. korun do dvou fondů s konstantními ročními výnosy 5,9 % a 10,5 % (vlevo) a podíl velikosti těchto dvou investic (vpravo) během 45 let investování.
Autor: Lukáš Nádvorník

Soused půjde do důchodu s více než čtyřnásobkem. Dokonce i kdyby si soused měsíčně odkládal jen poloviční částku, stále bude mít po 45 letech víc než dvakrát tolik než náš důchodce. Tento výpočet je samozřejmě jen matematická ukázka efektu rozdílné výkonnosti fondů v delším horizontu. Nic nám nezaručuje, že tyto fondy budou mít stále tyto výnosy a že budoucnost akciových trhů bude vypadat tímto způsobem. Tato úvaha nám nicméně dobře ilustruje, jak významné je každé procento výnosu, pokud investujeme opravdu na celý život.

Co dělá dobrou investici?

Pokud něco tato veřejná debata ukázala velmi dobře, je to podle mě fakt, že dobrou a vhodnou investici nedělá ani tak její forma – např. zda je spravovaná aktivně, nebo pasivně, zda jde o podílový fond, nebo o celou paletu vybraných ETF –, ale především to, co o investici víme a jak jí rozumíme. Porozumění tomu, co si investor koupil a jak si to vede ve srovnání s tržním normálem, je podle mě základ investičního úspěchu.

Podílové fondy mají občas tendenci tuto stránku zanedbávat. V otevřené společnosti a na volném trhu mohou (a měli by) tuto zodpovědnost manažerům připomínat jejich klienti. Ti mají právo na to vidět, co byly běžné akciové výnosy širokých trhů a co výnosy jejich fondu. Možná stačí jen málo: před každou investicí se svého manažera zeptat, jestli jeho fond ustojí srovnání s velkými akciovými trhy. 

Je jen na každém z nás, jak dalece přistoupí na argumentaci s benchmarky a co bude od správce svých aktiv vyžadovat. Tuto otázku za nikoho rozhodnout nemůžu. Ale opravdu doufám, že tato nová témata dodají nám, běžným investorům odvahu se víc ptát a kriticky hodnotit experty, kteří se o naše investice starají. Protože pokud tu odvahu nebudeme mít my, bude ji mít náš soused. 

Chcete dostávat investiční texty do e-mailové schránky?

Přihlaste se pravidelnému odebírání investičního newsletteru Peníze HN, kde naleznete naše původní analýzy, tipy na dobré čtení nebo glosy analytiků.

newsletter Peníze