Jsou umělecké kariéry vzestupné, kariéry sestupné a pak tady jsou takové, které jdou tak nějak podivně do zatáčky. Typickým příkladem těch posledních je kariéra písničkáře Jaromíra Nohavici. Bard s úžasným poetickým talentem, jehož písničky si zpívalo od osmdesátých let celé Česko, začal na stará kolena produkovat pouťové popěvky, jimiž obsluhuje část společnosti, která by nejraději poslala současný režim do háje a která se vzhlíží v autoritářském Rusku.
Krásnou ukázkou je poslední popěvek: „Byla raketa Ukrajince, nebo Rusa? Zeptejte se prezidenta USA.“ Nohavica jím dává vzpomenout na poetiku normalizačního Dikobrazu. Je to samozřejmě narážka na tragický pád rakety v Polsku a v jádru jde vlastně o infantilně zrýmovaný narativ zdejší Ruskem sponzorované dezinformační scény, že všechno v Česku řídí Spojené státy a že vlastně vyvolaly i válku na Ukrajině.
Copak se s bardem takřka národním stalo? A jak moc se mu to dá vyčítat?
Článek již není odemčený!
Váš známý vám umožnil přečíst si článek zdarma, ale uplynula doba, po kterou je článek odemčený.
Pro neomezený přístup ke všem článkům na našem webu si můžete zakoupit předplatné za 40 Kč.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
