Rok porážek Miloše Zemana. Kromě boje o život prohrál úplně všechno

S tím souvisí konec dalšího velkého snu Miloše Zemana: kanálu Dunaj–Odra–Labe, na kterém se měly podle jeho představ podílet čínské firmy. Babišova vláda byla ochotná o megalomanském projektu alespoň diskutovat, vznikly studie za desítky milionů korun, ale po porážce oligarchy ve sněmovních volbách je jasné, že ze stavby nebude nic.  Prezidentův kanálový sen zůstane k úlevě ochránců životního prostředí, jakož i státního rozpočtu jen v podobě čar v mapách.

Podobně je to se zásadním geopolitickým cílem, kterého si prezident z důvodu, který zná jen on sám, předsevzal dosáhnout. Tedy s ochranou zájmů Ruské federace v České republice. Miloš Zeman dělal, co mohl, snažil se urážkami znemožnit Bezpečnostní informační službu, varující konzistentně před nebezpečím ruské špionáže, chtěl odstranit jejího šéfa Koudelku, kterého už pošesté odmítl povýšit do hodnosti generála. Mocně tlačil do tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany kremelskou firmu Rosatom. Prosazoval ruskou protikoronavirovou vakcínu Sputnik. Ovšem poté, co vyšlo najevo, že za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, začal prezident tahat za kratší konec provazu. Nejenže Rosatom byl vyřazen z  dukovanského tendru a Sputnik zůstal v Rusku, ale Česko vyhostilo z ruské ambasády v Praze desítky takzvaných diplomatů a rozbilo tak centrálu ruské špionáže pro velkou část Evropy. Paradox je na světě. Česko má nejvíc proruského prezidenta ze všech evropských zemí a na konci roku se nachází na seznamu největších nepřátel Putinova režimu.

Ani tím ale výčet Zemanových neúspěchů nekončí. Celý rok se předpokládalo, že prezident bude klíčovým hráčem po sněmovních volbách. Dával najevo, že je ochoten držet u moci Andreje Babiše, i když ten nebude schopen sestavit vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny, a skrze něj bude prosazovat své zájmy až do konce volebního období v březnu 2023. Nakonec ale měl smůlu. Volby dopadly porážkou sil, které Zeman hlasitě podporoval. 

A nakonec sám Andrej Babiš hru se Zemanem odmítl hrát, takže prezident byl nucen jmenovat premiérem Petra Fialu, lídra koalice Spolu. S tím navrch vzápětí prohrál souboj o složení vlády, když jmenoval do funkce ministra zahraničí Jana Lipavského, ač zprvu silácky tvrdil, že to neudělá a že přes to „nejede vlak“. Ukázalo se, že když proti Zemanovi stojí silný protihráč, který se nebojí pohrozit tvrdými odvetnými kroky, například kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu nebo možná i osekáním rozpočtu prezidentské kanceláře, je kouzlo Miloše Zemana, domnělého alfasamce české politiky, pryč.  

Touto Zemanovou porážkou současně skončila i jeho dlouhodobá snaha přerýsovat celý český politický systém směrem k jakémusi kryptoprezidentskému modelu, ve kterém si prezident vzdor ústavě dělá, co chce, mluví do složení vlády a je celkově klíčovým politickým hráčem. Od nynějška, po Zemanově ústupu, je zřejmé, že se to nestane. Formálně i neformálně se upevnil statut, se kterým počítá česká ústava – tedy že naše země je parlamentní republikou a o směřování země rozhodují sněmovní, nikoli prezidentské volby.  Mocenský sešup hradu symbolicky dokreslil koncem roku exces mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka, který se opil tak, že skončil v nemocnici. Zlí jazykové mohou tvrdit, že takovou soustavu porážek nemohli Zemanovi spolupracovníci za střízliva přežít.   

Příliš to nevylepšilo ani prezidentovo vánoční poselství, kde Miloš Zeman v domnění, že vše ještě zvládne bez čtecího zařízení, a dokonce i bez editora, pomotal, co mohl. Zaměnil Tálibán a al-Káidu, nesmyslně tvrdil, že EU zakazuje od roku 2030 topit zemním plynem, a netrefil ani název nemoci, která nyní sužuje planetu – místo covidu-19 vytvořil covid-21. Samozřejmě se vší silou snažil kopat do hlavního spojence Česka – USA a hlavně do EU, přičemž jen Bůh, Zeman sám a BIS asi vědí, proč to prezident dělá. Ale byla to už spíš veselohra, než aby jeho vystoupení někdo bral jako něco zásadního, co by mohlo formovat politiku Česka na další roky. 

Ale na závěr vážně: jeden boj Miloš Zeman v letošním roce přece jen vyhrál. A to dokonce ten nejdůležitější. Boj o život. Skvělí lékaři Ústřední vojenské nemocnice ho zachránili z komplikací jaterního onemocnění, které obvykle vzniká nezřízenou a dlouhodobou konzumací alkoholu. Je to skvělá zpráva a úleva pro každého soucitného, averzí nezaslepeného člověka.  Do nového roku proto popřejme panu prezidentovi hodně zdraví, pevnou vůli k životosprávě a smíření se všemi porážkami, které utrpěl. A klidné dokončení celého mandátu, vycházející z pochopení, že omezením se na ceremoniální roli poslouží naší zemi nejlépe. 

(Text je upravenou a rozšířenou verzí komentáře pro ČRo Plus)