Babišův boj proti povolenkám: Nechci slevu zadarmo!

Východisko první, pro pochopení celé věci patrně nejdůležitější: Cenu silové elektřiny na trhu určuje jeden jediný faktor: provozní náklady (tzv. spread) nejdražší, tzv. závěrné elektrárny, jejíž výroba je v tu chvíli v síti potřeba. Provozní náklady všech ostatních (levnějších) zdrojů v danou chvíli nemají na cenu elektřiny vliv žádný – i kdyby vyráběly úplně zadarmo, elektřinu budou prodávat za úplně stejnou cenu jako závěrná elektrárna. Rozdíl mezi jejich provozními náklady a uvedenou cenou tvoří jejich hrubý zisk. Hezky a srozumitelně tenhle proces nedávno v HN popsal hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.

Východisko druhé: závěrnou elektrárnou je na společném evropském trhu nyní elektrárna spalující zemní plyn. Nebylo tomu tak vždycky – v dobách levného plynu se pravidelně stávalo, že roli závěrného zdroje obsadila elektrárna spalující uhlí. Nicméně od loňského roku cena černého uhlí ARA na globálních trzích vzrostla dvojnásobně, zatímco zemní plyn zdražil pětinásobně. Plynové elektrárny tak nyní mají svoji pozici závěrného (tedy nejdražšího) zdroje jistou. Z toho mimo jiné vyplývá, že provozovatelé uhelných elektráren nyní bez ohledu na vysokou cenu povolenky královsky vydělávají (jejich provozní náklady jsou v současnosti ve srovnání s plynovými elektrárnami o 40 procent nižší).

Východisko třetí, u kterého už začneme trochu počítat: Provozní náklady plynové elektrárny sestávají ze dvou hlavních složek: ceny paliva a ceny emisních povolenek. Typická paroplynová elektrárna s účinností 49 procent na výrobu 1 MWh elektřiny potřebuje 2 MWh zemního plynu a 0,4 povolenky. To dělá při dnešních cenách 173 eur za palivo a 32 eur za emise. Nebo: cenu silové elektřiny nyní tvoří z 84 procent cena zemního plynu a z 16 procent cena emisní povolenky.

Východisko čtvrté: povolenky se na trh dostávají prodejem v dražbách. Sto procent výnosů dražby je příjmem veřejných rozpočtů státu, na jehož území k emisím dochází. Při dnešní ceně 79 eur/EUA by tak Česká republika dražbou povolenek v příštím roce získala téměř 110 miliard korun.

Už asi tušíte, proč je snižování ceny povolenky velmi špatný nápad. Ale pojďme si to spočítat přesně.

Pracujme s krajní variantou, že by byly povolenky zítra úplně zrušeny nebo bychom ze systému ETS, v jehož rámci existují, vystoupili tak, jak o to usiluje polská vláda.

Na straně jedné by českým spotřebitelům nepochybně klesla cena elektřiny – konkrétně o výše zmíněných 16 procent. Při pohledu na svoji fakturu ovšem zjistíte, že silová elektřina je na ní pouze jednou z položek. V  sazbě D02d, kterou používá většina domácností, tvoří silová elektřina podle aktuálního ceníku ČEZ dvě třetiny celkové ceny. Zrušení povolenky (pokud by se do ceníků obchodníků promítlo nezkresleně) by tak typické domácnosti snížilo fakturu za elektřinu o 11 procent.

Celkově se loni v ČR spotřebovalo 60 TWh elektřiny. Pokud by spotřeba zůstala příští rok stejná, zrušení povolenky by tak mohlo ušetřit spotřebitelům pěkných 49 miliard korun.

Not bad, not terrible, chtělo by se říci. Ale to bohužel není všechno.

Stát by totiž současně přišel o zmíněný příjem 110 miliard z dražby povolenek. O 110 miliard, které může mimo jiné využít na sanaci vysokých cen energií. A to i cen plynu pro domácnosti, na kterou nemá povolenka žádný vliv.

Suma sumárum by tak Česká republika na zrušení povolenek prodělala 61 miliard ročně. V případě snížení jejich ceny o 10 procent by se jednalo „jen“ o 6 miliard. Další varianty si snadno dopočítáte sami.

Možná vás napadne, kde by zmíněných 61 miliard skončilo. To je celkem prosté – zvýšil by se o ně hrubý zisk provozovatelů uhelných elektráren, který je již dnes nekřesťansky vysoký.

Andrej Babiš nám tak nabízí slevu, za kterou by se nemusel stydět ani doktor Zelí z klasické povídky Šimka a Grossmana. Doufejme, že nastupující vláda bude umět počítat o něco lépe.

Autor je vedoucím energetické kampaně Greenpeace ČR