To hlavní víme: volby vyhrála koalice Spolu, Andrej Babiš se přesto schází jako první a jediný v neděli s prezidentem Milošem Zemanem, ze sněmovny vypadli komunisté i sociální demokraté, čekají nás týdny či měsíce náročných vyjednávání o tom, kdo a jak bude vládnout Česku. Letošní volby ale přinesly mnoho důležitých „malých“ zpráv. I když pro mnohé představují velké změny.

Třeba pro Jana Hamáčka – politika, kterému všichni roky říkali, že když se spojí s Andrejem Babišem, sociální demokracii to zničí, aby v sobotu odpoledne zjistil, že to byla pravda. Hamáček vedl ČSSD tři roky, v sobotu po volebním fiasku a vypadnutí ze sněmovny rezignoval. Bude si muset najít jinou práci. Říká se, že by to mohla být pěkná práce velvyslance v nějaké příjemné zemi, a je to možné, pokud Česko ještě nějakou dobu povede duopol Miloš Zeman a Andrej Babiš. Pak by Hamáček mohl místo v diplomacii získat. Za zásluhy.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Je to ale zajímavé, Hamáček získal pro ČSSD, která tu vládla polovinu celého porevolučního období, něco přes 250 tisíc hlasů. A něco přes 250 tisíc hlasů získal i Róbert Šlachta se svým malým policejním hnutím Přísaha, které vzniklo letos v dubnu. Od obou pánů předsedů je to vlastně docela pozoruhodný výkon.

Róbert Šlachta se sice do sněmovny nedostal, ale těch peněz, co dostane! 25 milionů za hlasy a každý rok pak přes šest milionů korun na chod strany. To je milé, že?

Naopak skvělou zprávou je, že žádné peníze nedostane Volný blok poslance Lubomíra „Flákance“ Volného a Jany Volfové s Janou Bobošíkovou. Nějakou chvíli to během sčítání hlasů vypadalo, že přesáhnou hranici 1,5 procenta hlasů, což by jim dávalo nárok na stokorunu za každý hlas. Letos by na tento podíl bylo potřeba zhruba 80 tisíc hlasů, což by znamenalo vyplatit Volnému bloku osm milionů korun. Naštěstí získala tahle bizarní skupinka jen 1,3 procenta hlasů a nic se platit nebude. Neexistuje totiž žádný rozumný důvod, abychom jí ze svých daní dávali jakékoliv peníze.

Velkou „malou“ zprávou je, že ze sněmovny zmizí Zdeněk „Obušek“ Ondráček. Komunista známý zejména tím, že v listopadu 1989 rozháněl v Praze živly, které chtěly zničit naše světlé socialistické zítřky nějakou demokracií, a své názory vlastně moc nezměnil dodnes. O víkendu vypadli ze sněmovny komunisté všichni. Je to o třicet let později, než se to mělo stát, ale budiž. Dočkali jsme se.

Do sněmovních lavic se nepodívá ani „hustá dvojka“ Jana Maláčová a Matěj Stropnický z ČSSD. Herec, účastník reality show a bývalý předseda Zelených Stropnický se tedy opravdu neukázal jako velký tahák na pražské levicové voliče. Z druhého místa získal ani ne polovinu hlasů co první Maláčová, dostal dokonce ještě méně hlasů než čtvrtý šéf motolské nemocnice Miloslav Ludvík a jen o málo víc než Vladimír Špidla, který kandidoval až z pětadvacátého místa. Asi nebyl dost hustý.

Nevýhra, řečeno s Václavem Klausem, to byla i pro Tomia Okamuru. Ani ne deset procent hlasů, a to mu mnozí před volbami predikovali se strachem v hlase, že bude možná druhou nejsilnější stranou. Pro SPD je to propadák, ale Okamura na něj reagoval se širokým úsměvem a až nepřirozeně velkou radostí. Ve skutečnosti byl totiž rád, že to nakonec na žádnou vládu s Babišem nevypadá. Okamura je čistý politický obchodník. Je mnohem vychytralejší než třeba ČSSD a dobře ví, že ve vládě s ANO by musel doopravdy pracovat a ještě by ho Babiš zničil. Jako to udělal komukoliv, kdo se s ním kdy spojil. Víc než cokoliv jiného cítil prostě úlevu, že to dopadlo tak špatně. Další možná čtyři roky pokřikování ve sněmovně za mimořádně nízkých nákladů a s vysokými příjmy.

Mnohem zasmušilejší je teď pochopitelně Ivan Bartoš a s ním mnoho dalších pirátů. Dnes mají 22 poslanců, zítra to budou jen čtyři. Ještě na jaře se Bartoše kdekdo ptal, jestli už se chystá na funkci premiéra, v sobotu spíš na to, jestli není čas rezignovat, podobně jako předsedové ČSSD nebo KSČM. A bude to zajímavé sledovat, protože Piráty čeká v lednu volební sjezd a logicky se nabízí výměna vedení. Jenže nelze říct, že by u Pirátů už teď čekal na druhém místě v pořadí nějaký lídr s charismatem Ivana Bartoše. Jisté je, že tuhle stranu čekají napínavé příští měsíce.

A letošní volby, ostatně jako jakékoliv jiné, prozradily dost i o voličích. Třeba o těch šesti tisících sedmi stech voličích, kteří hlasovali pro spolek s názvem „Urza.cz: nechceme vaše hlasy“. Nechceme vaše hlasy! Přímo to napsali i do názvu! Co na tom bylo nepochopitelného?

I když zmatených voličů bylo letos víc než dost. Přes 16 tisíc jich zbloudilo k hnutí Švýcarská demokracie, 14 tisíc k Moravanům, osm a půl tisíce k monarchistům. Proč to ti lidé dělají?

A Petr Cibulka není sám. Hlas mu letos dalo 850 lidí. Skoro dvakrát tolik co před čtyřmi roky. Je to možná malá zpráva, ale pro tohoto největšího volebního bojovníka v Česku jistě významná. Siderické kyvadélko stále funguje.