Fiala triumfuje, Babiš skončil jako kůl v plotě. Hlavním nepřítelem demokratických stran je teď prezident Zeman

Babiše tak postihl osud jeho bývalého spolustraníka z doby před rokem 1989 Miloše Jakeše – také skončil jako kůl v plotě. Většinu nedá dohromady ani s Okamurovými extremisty, a pokud se mu nepodaří rozštípnout opoziční koalice, což není příliš pravděpodobné, může v politice úplně skončit. Nakonec sám před volbami tvrdil, že v opozici nebude. To by mohlo znamenat i úplný konec jeho formace ANO, která je na něm zcela závislá. Hvězdná pěchota bez generála daleko nedojde.       

Ze dvou opozičních koalic se stala jednoznačně dominantní sestava Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL). Zisk přes 27 procent je víc než uspokojivý. Voliči, kteří se rozhodovali mezi opozičními formacemi, se nakonec zjevně přiklonili většinou k té, která těsně před volbami sílila. Chtěli volit vítěze a podařilo se jim to. Předsedovi ODS Petru Fialovi jistě nahrály i televizní debaty, kde dokázal působit klidně a konstruktivně, stát stranou hlavního konfliktu, který probíhal mezi ANO a Piráty. Znovu se ukázalo, že v mnohokrát odepisovaném bývalém rektorovi Masarykovy univerzity je více, než se zdá. Když půjde vše hladce, může se po osmi letech stát po Václavu Klausovi, Mirku Topolánkovi a Petru Nečasovi čtvrtým premiérem z řad ODS.   

Piráti se starosty musí mít naopak smíšené pocity. Jejich cílem bylo získat 25 procent hlasů a to se ani zdaleka nepovedlo. Mohou být sice součástí vlády, ale zisk necelých 16 procent je pro ně zklamáním. Zejména proto, že ještě v květnu byli největšími favority voleb. Rozjezd kampaně uspořádali u Rudolfina, odkud Ivan Bartoš hezky viděl přes Vltavu do oken premiérské pracovny. Jenže právě v ten moment začal problém. Piráti a starostové představili lídry, mezi kterými byla jen jedna žena, což naštvalo řadu progresivních voličů. A ani další fáze kampaně to příliš nevylepšily. Nevýrazná propagace, komplikované billboardy, defenziva, do které je dostal strašením, výmysly a brutálním lhaním Andrej Babiš. To vše srazilo PirSTAN hluboko pod očekávaný výsledek. Před ještě větším propadem je zřejmě zachránil na poslední chvíli skvělý výkon šéfa STAN Víta Rakušana v televizních debatách, kde Andreje Babiše válcoval. Voliči to ocenili nejen tím, že mu dali vůbec největší množství preferenčních hlasů, ale i tím, že na volebních lístcích kroužkovali starosty, jejichž poslanecký klub bude nakonec překvapivě mnohem silnější než pirátský. Piráti jsou vlastně poraženými vítězi a je otázkou, zda Ivan Bartoš udrží předsednický post.     

Čtvrtý skončil Tomio Okamura, s necelými deseti procenty dosáhl jen mírně slabšího výsledku než v roce 2017. Jeho výsledek mohl být dokonce ještě lepší, kdyby se od něj neodštěpila formace poslance Volného, která lákala voliče na ještě větší radikalitu, odpor k protiepidemickým opatřením a Hanu Lipovskou. V celkově matné kampani zazářil Okamurův předvolební jarmark, na kterém se prodávaly potraviny za podstřelené ceny, a SPD se snažila budit dojem, že za její vlády bude vejce za korunu a kilogram brambor za pětikačku. Je to samozřejmě nesmysl, ale o jarmarku všichni mluvili a Okamurovi voliči uvěří lecčemu. Jako zdatný rétor Okamura též exceloval v televizních debatách ve své oblíbené disciplíně „demagogie v rozvitých větách“. Odměnou mu sice zřejmě nebudou vládní křesla, ale jeho byznysový projekt jménem SPD bude pokračovat dál.    

Totální katastrofou jsou volby pro ČSSD. Kdysi nejsilnější strana vypadla ziskem 4,7 procenta z Poslanecké sněmovny a Jan Hamáček, který před rokem a půl chtěl v červeném svetru vypadat jako zachránce země, se stal hrobařem demokratické levice v Česku. Ukázalo se, že pravdu měli ti, kdo tvrdili, že ČSSD nemá do vlády s oligarchou Babišem chodit, protože ji to bude stát krk.  Pranic nepomohl ani zoufalý kampaňový finiš v podání „husté dvojky Maláčová–Stropnický“. Po hustém neúspěchu je otázkou, zda ČSSD úplně zmizí z politické mapy Česka, nebo se přece jenom, po vzoru KDU, která vypadla ze sněmovny v roce 2010, dokáže opřít o regionální základnu a vrátit se zpět. Oba scénáře jsou otevřené.    

Pro zahraničí bude možná hlavní zprávou našich voleb krach komunistické strany. Poslední nereformovaní komunisté v Evropě získali jen tři a půl procenta hlasů, úplně shořeli a odebírají se na Marxovo smetiště dějin. Kromě ideového vyhoření je dostihla neúprosná politicko-demografická statistika. Skvěle je to vidět na vývoji počtu členů KSČM po dekádách: 1991 – 350 tisíc, 2001 – 113 tisíc,  2011 – 56 tisíc,  2021 – 26 tisíc. Když se podíváme na volební výsledky komunistů, byl to podobný sešup. Ještě v roce 2013, když nastupovala éra požírače levicových hlasů Andreje Babiše, měli bezmála 15 procent. Před čtyřmi roky už jen 7,76. Letos dojeli na konečnou.  

A ještě hodnocení výkonu Přísahy Róberta Šlachty. Jak by řekli sportovní komentátoři – byl to hezký pokus, 4,5 procenta není zlý výsledek, ale marná sláva, laťka spadla. Sněmovní komedie s policejní stranou s členy nedotčenými všeobecným přehledem jsme naštěstí ušetřeni. Určitě se časem objeví nějaký nový „politický spasitel“ Šlachtova typu, ale zatím si můžeme od tohoto druhu politické bizarnosti odpočinout.  

V táboře dosavadní demokratické opozice vypukne jistě jásot, ale je potřeba ho krotit. Na většinu dosáhla jen díky tomu, že propadlo velké množství hlasů a trojice Babišových spojenců neprošla do sněmovny. Kdybychom posuzovali celkový počet odevzdaných hlasů, je to bohužel tak, že babišovský tábor vyhrál. Populismus byl tedy poražen spíše volebním systémem než politickou nabídkou, která by dokázala přesvědčit většinu lidí, že je lepší než to, co představují Babiš, Okamura a radikální levice s jejich protiliberálními a antiunijními politickými akcenty. Poptávka po maďarské cestě v Česku stále je. Vítězné demokratické strany budou muset ukázat, že to, co nabízejí, je pro život běžného voliče přínosnější než Babišův chaotický populismus. A to nebude snadné.  

Co bude dál? Narazíme na dva zásadní problémy. Zaprvé nekompatibilitu opozičních koalic, které chtějí sestavit vládu. Třecí plochy budou zejména mezi ODS a Piráty. Ovšem Piráti získali jen minimum mandátů, což je oslabuje. A i bez toho by dohoda byla možná. Jak nakonec prohlašuje i jeden z největších konzervativců v ODS Marek Benda: „Pro mě jsou Piráti částečně dokonce neomarxisti, ale mám zkušenosti s tím, že je třeba se domluvit po volbách s tím, s kým je možné se domluvit. V minulosti se ODS dokázala domluvit na vládě i se Zelenými.“ Se skřípěním zubů na všech stranách by nebabišovská vláda mohla vzniknout. 

Vážnějším problémem bude Miloš Zeman. Prezident dopředu řekl, že jmenuje premiérem šéfa vítězné strany, a tím je podle počtu hlasů Andrej Babiš. Může ho držet u moci i přesto, že nedostane důvěru sněmovny, a čekat, jestli některým stranám či poslancům nerupnou nervy a nepřeběhnou podobně jako v minulosti například poslanci ČSSD Melčák a Pohanka na stranu ODS. Ovšem že by k tomu došlo, není moc pravděpodobné, protože takových poslanců by muselo být více a také by museli skousnout, že podporují vládu ANO s SPD.  

Teoreticky by Zeman mohl držet Babiše bez důvěry u moci až do konce svého mandátu v březnu 2023. Ale v takovém případě by parlament zřejmě přišel s kompetenční žalobou a Ústavní soud by pravděpodobně rozhodl, že prezident jedná protiústavně. Možný je také pokus o prohlášení Zemana za nezpůsobilého vykonávat funkci. Možné je všechno, neznámých je příliš mnoho. Včetně té, že není jasné, jestli prezident vzhledem ke zdravotnímu stavu bude schopen mandát dokončit. 

Takže: Výsledky voleb jsou jasné. Populismus, extremismus a nacionalismus byl poražen. Politická budoucnost ovšem tak úplně jasná není.