Zatleskejme ČNB, že navzdory ostatním centrálním bankám zvyšuje úrokové sazby. Jenže je letos zvýšila celkem jen o 0,5 procentního bodu, zatímco inflace od zimy vyšplhala už o 2 body a v srpnu poprvé od roku 2008 překonala hranici 4 %. Reálná úroková sazba, na které ve skutečnosti záleží, tak propadla o dalšího 1,5 bodu. ČNB tedy poptávku nejen nebrzdí, ale pořád má nohu na plynu skoro až u podlahy. 

Taylorův princip

V ekonomické hantýrce se tomu říká Taylorův princip: aby centrální banka udržela inflaci pod kontrolou, zvyšuje sazby rychleji, než roste inflace. Jinak se pořád víc a víc vyplatí zadlužit se a utrácet, méně a méně se vyplatí spořit. Vezmete-li si dnes hypotéku, průměrná banka vám za to reálně zaplatí 1,8 % ročně. Uložíte-li si peníze v bance, zaplatíte reálně 3,9 % za rok. Komu se vyplatí spořit, ať se přihlásí.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

 Taylorův princip v sobě mají zabudované skoro všechny modely centrálních bank. Často se místo aktuální inflace používají očekávání inflace budoucí, ale i ty už u firem vyskočily na 3,2 % pro příští 3 roky. Odborníci ČNB proto v srpnu žádali zvýšit sazby skokově o 0,5 bodu, neboť český měnový dům doutná. Jde ke cti ČNB, že sám guvernér otevřeně říká, že v červenci byla meziměsíční jádrová inflace v ČR druhá nejvyšší v OECD. Po hyperinflačním Turecku.

Bankovní rada však poměrem 6:1 doporučení vlastních odborníků odmítla a rozhodla o pomalejším zvýšení sazeb. Poděkování těch z nás, jimž záleží na skutečné cenové stabilitě (tedy dlouhodobě nulové inflaci, v nejhorším aspoň plnění inflačního cíle ČNB), zaslouží Vojtěch Benda. Jako jediný hlasoval pro rychlejší zvýšení a dlouhodobě drží principálně protiinflační linii.  

Tři náhody srpnového jednání

Zamítnutí návrhu odborníků radou není nevídané, ale vzácné. Koneckonců prognózu budují celé měsíce desítky z nejlepších českých analytiků a svoje doporučení uzpůsobují minulému chování rady. Model samotný totiž musel v srpnu kvůli Taylorovu principu vyžadovat ještě silnější okamžité zvýšení, kolem 1 bodu, ale to bylo odborníky rozloženo do několika jednání, aby působilo klidněji.

Také účast ministryně financí na jednání bankovní rady není nevídaná, ale je sváteční. Ministryně má zákonné právo přijít, leč obvykle ho využije jen jednou či dvakrát během mandátu. Protože sazba ČNB je základní číslo, od něhož se odvíjí financování státního dluhu, dává smysl, že se ministryně rozhodla zúčastnit tohoto klíčového jednání.

Nevídaná u nezávislé centrální banky je ale následující formulace v záznamu z jednání: jedním z argumentů proti zvyšování sazeb je „dražší financování vlády“. Centrální banky přitom získaly nezávislost právě proto, aby náklady vlády ignorovaly! V interní diskusi je fér na věc upozornit a rozebrat dopady na finanční stabilitu. Avšak i když je zapisovatel odvážný a navrhne toto zveřejnit, zápis schvaluje rada, která měla formulaci škrtnout.

O inflaci rozhodne nezávislost

Jinak je celkové vyznění varovné: zasedání se výjimečně účastní ministryně financí, načež bankovní rada výjimečně neposlechne vlastní odborníky a sazby zvýší minimálně. Následně se v zápise nevídaně objeví starost o financování vlády. Nehoda, nebo snaha potěšit ministryni? Kdybych nebyl osobně přesvědčen o integritě jednotlivých členů rady, měl bych obavy o nezávislost ČNB.

Zvýšení sazeb na současných 0,75 % bylo stále jen symbolické. Pokud je ale už toto problém, co kdyby bylo nutné vyšponovat sazby na 20 % jako na začátku 80. let v USA? To by zvedlo roční výdaje vlády o půl bilionu Kč, nehledě na ještě větší ztrátu ČNB a výpadek daní kvůli kruté recesi, kterou by takové zvýšení úroků zajistilo. A to vše by musela ČNB ignorovat ve snaze plnit svůj ústavní úkol, cenovou stabilitu.

Doufejme, že současná inflační vlna je opravdu jen přechodná. Jenže k tomu, aby se přechodnou skutečně stala, musí většina z nás uvěřit, že je ČNB v případě nutnosti připravena zvedat úroky skokově a hned.