Chytrému napověz… zní první část českého úsloví. Poté co Donald Trump prohrál volby a začal bájit o podvodech, řada lidí na Twitteru vyzývala Andreje Babiše, aby na profilové fotografii ve vlastním zájmu sundal červenou trumpovskou čepici. Babiš odmítl, že prý není důvod. Takže muselo dojít na druhou část úsloví: … hloupého trkni. A bylo to trknutí pořádné. Kapitol vyrabovaný davem Trumpových příznivců, prchající zákonodárci, střelba, čtyři mrtví. Červená čepice šla konečně z Babišovy hlavy dolů.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Je to sice úleva, ovšem premiérova rezistence až do prvních mrtvých ukazuje, jak moc je nakažena trumpovským pojetím i naše politika. Sklony k autoritářství, pramalý respekt k demokratickým institucím, snaha rozbít tradiční hodnotově zakotvené strany. To vše má společné s Donaldem Trumpem nejen Andrej Babiš, ale například i prezident Miloš Zeman, který svého času tvrdil, že se mu přezdívá "český Trump". Sice si to vymyslel, aby se vlichotil do Bílého domu, ale bylo to přesné minimálně v tom, že se ve shodě se svým vzorem pokoušel co nejvíce rozeštvat společnost. Výroky jako "tato země je naše" či tahání makety samopalu kalašnikov na novináře jsou toho dostatečným důkazem.

V našich podmínkách je vše samozřejmě měkčí. Těžko si představit, že by u nás po volbách vzali příznivci poražené strany útokem Poslaneckou sněmovnu a obsadili by pultík, na kterém na mejdanech křepčívá předseda sněmovny Radek Vondráček. Ale na druhou stranu, ještě nedávno nebylo něco podobného představitelné ani v USA. Ovšem teď už víme, že když dosáhne politika nenávisti určité úrovně, přejde v novou kvalitu. Podobně jako se při ohřívání vody dlouho jen zvyšuje teplota a najednou se skokově dostaví var, tak se najednou nenávistná slova a hecování mohou proměnit v otevřené násilí.

Musíme proto dávat dobrý pozor, kdo se pokouší trumpovské násilníky "chápat". Z politiků to zatím přímo udělal Václav Klaus mladší, který konstatoval, že "není divu, že polovina Američanů je naprosto frustrována a někteří protestují". Dodal sice, že násilí není žádné řešení, ale hned ho relativizoval s tím, že k násilnostem došlo i při protestech Black Lives Matter. Je neuvěřitelné, že někdo dokáže srovnávat rabování při BLM, což byl odsouzeníhodný exces, ke kterým bohužel dochází při jakémkoli masovém protestním hnutí, s organizovaným násilným útokem na podstatu demokracie, vyprovokovaným nejvyšším představitelem státu. Klaus mladší ale s porovnáváním nesouměřitelného evidentně nemá problém.

I v Česku jsou zkrátka politické síly, které vidí v trumpismu, této negaci tradiční konsenzuální demokracie, definované nejen existencí voleb, ale i klidným předáváním moci, velký potenciál. Není divu: v USA násilnosti trumpistů schvalovalo 21 procent lidí, podobné to bude zřejmě i u nás. To už je voličská síla, kterou se někdo nepochybně pokusí využít. Stačí k tomu nadlimitní dávka bezskrupulóznosti.

Na jednu stranu má pravdu Mikuláš Minář, který napsal, že "potřebujeme pochopit frustraci a strachy lidí, kteří populisty a extremisty volí, mluvit s nimi a nabídnout jim alternativu, která vezme jejich potřeby vážně". Jenže je třeba vědět, že pro některé lidi je "potřebou" hlavně si do něčeho – nebo, hůře, do někoho – bouchnout. Jejich základní motivací je současný systém zničit. Ty musíme považovat za extremisty, stejně jako ty politiky, kteří je povzbuzují a jejich mentální nastavení využívají ve vlastní prospěch.

A pokud jde o politiky, kteří sundali trumpovskou červenou čepici až pod tlakem, pět minut po dvanácté? Ty bychom měli samozřejmě sledovat s krajní opatrností. Možná bylo jejich čepičářství jen konjukturalismem, ale možná také ne. Vždy je lepší se připravit na tu horší variantu. Protože kdo je připraven, není překvapen.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist