Jako "revoluci" ve mzdách prezentovala média zářijové rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se zastal řidiče České pošty z Olomouce, jemuž vadilo, že jeho kolegovi z Prahy stejný zaměstnavatel měsíčně platí o několik tisíc korun více. Pošta u soudu tvrdila, že do mzdy promítá regionální podmínky a že práce není všude stejně náročná. Její námitky ale u soudu neobstály. K pohledu soudu a právníků připojujeme pohled ekonomický.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekV České republice jako v řadě dalších zemí EU přetrvávají výrazné regionální rozdíly. Jak na ekonomické úrovni, tak v tempu ekonomického rozvoje.
Regiony se pak liší mírou nezaměstnanosti a cenovou hladinou, a to i v případě identických produktů a služeb. A liší se také cenou práce, tj. výší mezd.
Různá mzda za stejnou práci u stejné firmy v různých regionech může mnohým připadat jako nespravedlivá. Ale z ekonomického pohledu je to podobné jako požadovat stejnou mzdu za stejnou práci v ekonomicky různě rozvinutých zemích. I v rámci jedné země, jako je Česko, má tatáž mzda v různých regionech rozdílnou kupní sílu. V chudším regionu jsou totiž ceny zboží a služeb zpravidla nižší, stejně tak i ceny bydlení. Vzhledem k nižším životním nákladům tak může mít ta samá mzda v chudším regionu vyšší kupní sílu než v bohatším.
Diskuse o zavedení stejné mzdy za stejnou práci v regionech v něčem připomíná diskusi o pozitivních a negativních dopadech minimální mzdy. Pokud díky zákonu o minimální mzdě dojde v určité profesi v chudších regionech k navýšení mezd na úroveň státem stanovené minimální mzdy, pracovní síla pro firmy v chudších regionech podraží. To může vést k propouštění zaměstnanců, až zavírání regionálních poboček firem, a tedy růstu nezaměstnanosti. Lidé, kteří práci v této profesi v chudších regionech nabízejí, na tom pak ve výsledku mohou být paradoxně hůře než před zvýšením mezd, protože tuto teď lépe placenou práci ztratí a hůře nacházejí.
Ovšem pokud má regionální zaměstnavatel ve vztahu k zaměstnancům monopolní pozici (říká se tomu monopson, jako obdoba monopolu ve výrobě), zvýšení minimální mzdy na zaměstnanost v chudém regionu negativně dopadnout nemusí. Zaměstnanci jsou v takovém případě odměňováni méně, než jaká je hodnota jejich odvedené práce, a je zde tedy prostor pro zvýšení mezd i bez propouštění. Vyšší mzdy zvýší spotřebu a vyšší poptávka po zboží a službách může region ekonomicky oživit. Při nedostatku zaměstnanců určité profese pak může vyšší mzda lákat zaměstnance z jiných regionů.
Pracovníci si na nerovné odměňování stěžují stále víc. Za stejnou práci dostávají výrazně odlišnou mzdu
Chudé regiony jsou pro firmy často neatraktivní. Pokud je něco do těchto regionů může přilákat, jsou to právě nižší ceny a levnější pracovní síla. Pokud tam však pracovní sílu uměle zdražíme, chudší regiony tuto konkurenční výhodu ztratí.
Dopady zavedení pravidla "stejná mzda za stejnou práci" se tedy odvíjí od míry konkurence na regionálním trhu práce určité profese.
A ta se zase odvíjí od geografické mobility lidí té které profese, tj. jejich možností a ochoty se stěhovat či dojíždět za prací.
Obecně platí, že ceny v tržní ekonomice plní těžko nahraditelnou informační roli. Pružnost cen je pro vyrovnávání tržní nabídky s poptávkou klíčová. Proto bývá většina snah o netržní určování cen v konečném důsledku spíše ke škodě než užitku.
Tržní cenu práce v určité profesi v určitém regionu určuje atraktivita alternativních možností, které daný zaměstnanec má. Pokud jsou v regionu obecně mzdy nízké a práce málo, bude jeho trhem určená mzda nižší než v jiném regionu, byť práce odvádí stejně. Jde o lokální rovnováhu nabídky a poptávky. V některých regionech je tato rovnováha charakterizována vysokými mzdami, ziskovými firmami, dobrými pracovními nabídkami, ale také vyššími cenami, v jiných regionech je tomu naopak. To, že tyto regionální rozdíly bez větší známky konvergence přetrvávají, je dáno z velké části nízkou interakcí mezi regiony, nízkou mobilitou zaměstnanců i firem. Jelikož v ekonomickém propojování regionů neviditelná ruka trhu selhává, je žádoucí pomáhat regionální rozdíly snižovat.
K ekonomickému oživení chudších regionů se ale nabízejí vhodnější nástroje než direktivní zákonná či soudní nařízení o jednotné mzdě. Jsou jimi především investice do vzdělání (místní školy, školky, nabídka rekvalifikačních kurzů) a infrastruktury, které mohou zvýšit atraktivnost regionu, a také třeba různé investiční pobídky pro nové firmy.
