Smutná zpráva z 28. října: Prezident musí bránit budoucnost země před její vlastní vládou. A ta dobrá?

Oslavy státních svátků je možné pojmout různě: Třeba jako nostalgické vzpomínání na události dávno minulé – pak ale splývají s neproduktivní stavbou pomníků. Lze je pojmout i jako příležitost k vzájemnému prostonárodnímu poplácávání se po ramenou – pak se z nich ale stává poněkud tupý teambuilding. Nebo je možné oslavy pojmout úplně jinak – jako ideální moment na promyšlení podstaty toho, co vlastně slavíme, a hlavně jako hledání odpovědi na otázku, jak o to nepřijít.

Prezident Petr Pavel při oslavě 108. výročí vzniku samostatného a hlavně demokratického Československa zvolil třetí možnost. Udělal to i za cenu toho, že jeho projev (a částečně i výběr vyznamenaných) bude vykládán jako tvrdá kritika současné vlády a on sám bude znovu nařčen z toho, že vystupuje jako „lídr opozice“. Podstatné ale je, že udělal dobře. Protože to poslední, co dnešní Česko potřebuje, jsou nové pomníky a útěšné lhaní si do kapsy.