Prezident se vrátil na volby v režimu last minute. Je to správné rozhodnutí. Práce na obnovení důvěry ale teprve začala

Prezident Petr Pavel se nakonec vrátil z dovolené a zúčastnil se komunálních voleb. Je to samozřejmě správné rozhodnutí. Takže jen pár rychlých poznámek.

Je úlevné vědět, že v čele státu je člověk, který není zabedněný a je schopný nejen sebereflexe, ale i nápravy chyby. „Některé chyby se napravují relativně snadno, jiné hůř a některé se nedají napravit vůbec. Chybu v plánování lze naštěstí napravit změnou plánu. Uznat chybu není jednoduché, ale když si politik váží důvěry lidí, musí to dokázat,“ prohlásil prezident.

Člověk by řekl, že je to vlastně totéž jako Zemanovo „jen idiot nemění názory“. Ale není. Pavel, když chybuje, dokáže otevřeně říci, že chybuje. Když chybuje Zeman, svede to na „názor“ a ještě to obrátí v důkaz toho, že není idiot. Zatímco u Pavla tedy jde při změně postoje opravdu o sebereflexi, u Zemana jen o potvrzení sebevzhlíživosti.

Je zároveň dobře, že si Petr Pavel uvědomuje, že jeho chyba nebude levná. A přes nápravu na poslední chvíli ho bude tak jako tak stát politické body. „Vím, co je odpovědnost a že jakákoli důvěra se získává těžko, ale hrozně snadno a rychle se ztrácí. Za chyby se platí a já se z téhle vlastní poučil,“ řekl Pavel.

Ztráta důvěry je opravdu problém. Vyrojí se nejrůznější spekulace, co za návratem prezidenta, který se ještě v polovině týdne podle jeho mluvčího konat neměl, vlastně bylo. Bude se probírat, proč k volbám nepřišla první dáma. A odpůrci budou prezidentovi nepochybně dál předhazovat, že je neuvěřitelné, že vůbec o neúčasti u voleb uvažoval.

Ozvali se už obvyklí podezřelí: Tomio Okamura a Filip Turek. Ten první tentokrát vcelku umírněně. Druhý jako obvykle s takovou mírou nejapnosti a sebestřednosti, že to ani nestojí za citování. (Tak dobře aspoň naznačíme: Blábolí tam něco o uhlíkové stopě a ublíženě motá do příběhu svou vlastní autonehodu.)

Jejich voliči, a možná nejen oni, ale budou na kritiku slyšet. Její jádro je totiž racionální: Obětovat účast u voleb ve prospěch dovolené prezidenta nemělo ani napadnout. A pokud ho to napadlo, měl si to co nejdřív nechat vymluvit od poradců, kteří ho od rozhodnutí vytrvale zrazovali. Nereagoval opravdu hodně dlouho. Prozření a návrat byly v režimu last minute. 

Petr Pavel se v každém případě nakonec rozhodl správně a díky za to. Spousta, ba většina politiků není podobné, činem potvrzené sebereflexe schopna vůbec. Místo toho volí výmluvy, kličky, urážky. Prezident ukázal, že je osobnostně neskonale výš než oni. Přesto bude mít nyní co dělat, aby společnost přesvědčil, že si skutečně uvědomil, co je v jeho pozici podstatné. Tedy, že chápe, že jako první mezi sobě rovnými (jak to sám formuloval) musí jít v klíčových momentech, mezi které volby nesporně patří, společnosti příkladem.

Návratem z dovolené na volby, který vstoupí do dějin politologie pod názvem „na otočku z Maroka“, udělal Petr Pavel první krok k nápravě vzniklé škody. Nutná podmínka, aby škoda byla napravena zcela, je tato: už nikdy, nebo alespoň do prezidentských voleb, podobnou chybu, která by naznačovala, že si vlastně není jistý, jestli chce funkci prezidenta zastávat, neopakovat.