Jsou chvíle, kdy se my Češi dmeme pýchou, jací jsme to kabrňáci a jak svět vidí, že jsme skvělí. To třeba když naše tenistky ovládnou Wimbledon nebo (aspoň část společnosti) když obletí svět fotky našeho prezidenta, jak si fotí Velkou cenu Maďarska, a zahraniční sociální sítě přetékají poznámkami, jak nám Čechům prezidenta závidí.
A pak jsou chvíle, kdy zase sebemrskačsky bědujeme, že takovou ostudu svět neviděl. Třeba když naše delegace na summitu NATO je mírně řečeno rozpolcená. Nebo když z fotbalového mistrovství světa odjíždíme dřív, než si vůbec všimneme, že začalo.
Zbývá vám ještě 80 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
Co se dočtete dál
- Jak Češi sami popisují svou národní identitu?
- Jak prezidentův neformální moment ovlivnil vnímání Česka v zahraničí?
- Kde vznikají propasti mezi schopnostmi Česka a povědomím o něm ve světě?
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
